Vyprávění o vládci Krkonošských hor od nejstarších časů až po dnešek. Tak zní podtitul nové knihy Krakonoš z pozůstalosti významného folkloristy Jaromíra Jecha, který se po svém předčasném odchodu do penze usadil v Pasekách nad Jizerou a pokračoval zde ve sbírání pověstí o Krakonošovi. Knihu, která má 440 stran a je doplněna řadou obrázků, nyní vydalo nakladatelství Plot.

„Kniha je komentovaným literárním průvodcem, ale současně také čítankou, obsahující pozoruhodné literární a významné folklorní texty o jedné z nejznámějších a nejpopulárnějších domácích mytických postav,“ uvedl nakladatel Matěj Barták.

Krakonošskou encyklopedii sestavil Jaromír Jech, který žil v letech 1918 až 1992. Detailně v ní popisuje krakonošovský mýtus od jeho archaických prvopočátků až po nejrůznější umělecká zpracování konce 20. století.

Nejpodrobnější monografie

Kniha se na základě komentovaných ukázek jednotlivých textů o Krakonošovi, napsaných či zachycených v průběhu pěti staletí, zabývá původem, proměnami a vzájemným ovlivňováním příběhů na dané téma v českém, německém, polském a latinském jazykovém prostředí. „Jechův Krakonoš představuje totiž dosud nejpodrobnější monografii, věnovanou této ojedinělé postavě, a zároveň jednu z našich nejrozsáhlejších domácích folklorních monografií vůbec,“ zdůraznil Matěj Barták.

Jaromír Jech podrobně rozebírá také různá pojmenování této démonické postavy, a to v několika jazycích, a mapuje i vývoj pojmenování Krakonoše. Zkoumá původní slovní základ jména tajemného a mocného vládce hor. V jedné kapitole najdou čtenáři soubor čtrnácti autentických českojazyčných lidových vyprávění o Krakonošovi z nejrůznějších folkloristických pramenů, některých dosud nepublikovaných.

Výpravná kniha je doplněna velkým množstvím ilustrací a fotografií, zachycujících nejrůznější proměny Krakonoše v průběhu staletí, a barevnými obrazovými přílohami. Je doplněna stručnou bibliografií, bohatým poznámkovým aparátem, medailonkem autora a českým, anglickým, německým a polským abstraktem.

Autor Jaromír Jech pracoval řadu let jako vědecký pracovník Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd a stal se brzy jeho ředitelem. Když byl v roce 1972 z vedení ústavu z politických důvodů odvolán, usadil se v Pasekách nad Jizerou, kde koupil chalupu Raisova „zapadlého vlastence“, kantora Věnceslava Metelky. Vědecké práci se věnoval dál, vydal řadu folkloristických studií a nadále spolupracoval se zahraničními vědeckými společnostmi.