Od roku 2000 žije v Praze, pracuje v Národním památkovém ústavu pro středočeský kraj. Vydala sbírku dívčí poezie „Dotkni se hvězdy", verše prezentovala na setkání severočeských autorů v teplickém Šlauchu, na duchcovských ekologicko výtvarných sympozií Vznášení nad krajinou a v roce 2001 se stala jedním z vítězů v milostné poezii Literárních novin.

Chytl mě za ruku
a vedl

až na pyramidu slunce
a v žravém žáru
pod nedozírným obzorem
mi začal říkat něco
o žhavé lásce
ranním a večerním ohni
a Zmrtvýchvstání Krista

A pravda nás
chytla
jako
Mistra s bílou Husou

Účastnila se antologií „Od břehů k horám" s podtitulem Severočeská literární a umělecká scéna 90 (Votobia 2000), „Pátá koróna" (antologie severočeských literátů, Kapucín, 2004) či „Údolí neklidu" s podtitulem Literární a umělecká antologie Teplic od baroka po neonormalizaci (vydala Univerzita Jana Evangelisty Purkyně 2009).

Už rozlišení písma v názvu sbírky KRAJnosti napovídá, že verše jsou převážně inspirované severočeskou krajinou, kterou jako rodačka z Duchcova dostala do vínku a jejíž dramatické proměny niterně prožívá. / Mezi krajností povrchních výšin / a nízkostí prohlubní hor / vyschlá vřídla / a potrubní toky hvězd /.

Píše krátké básně jako glosy skrytých významů a přece se svěží osvobozující metaforou. / Rozpouštím si vlasy / v roztrhané krajině / co mám na sobě / jak tráva /. Poezie nesmlouvavá i zdrsnělá výčitkami a přece neodmyslitelně svázaná s osudem autorky i její poezií. /Když už po tobě jdu / tak to si piš / že / půjdu / i když si celá naruby /. První část sbírky tvoří verše s podchycením bezdomovců a žebráků, v současné době do očí bijící zejména v Praze.

Novou sbírku ilustroval výtvarník a restauratér Adam Souček z Prahy (1973). Umělecky „na tělo" dotvořil k působivým veršům viditelné i skryté symboly krajiny severních Čech i dno bezdomovců. Propojil s neopakovatelnou výtvarnou nadsázkou nejvyšší lidské hodnoty stojící na hraně s nesmyslnou devastací krajiny severních Čech.

Zpracovala Věra Bartošková