Sourozenci Ronald (kytara) a Adrian (bicí) Janečkovi, Martin Čupka (zpěv) a Filip Vlček (baskytara, zpěv) tvoří skvělou skupinu John Wolfhooker. Proslavila se hity Pidgeon, Chupacabra či Lana Backwards ze své 1. desky.

Druhé album „The Hunter Becomes The Hunted" (Když lovec začne být loven) pokřtili před týdnem v Praze.

„Bylo to skvělé," uvedl v rozhovoru pro Deník kytarista Ronald Janeček, který se stal slavným již ve dvanácti letech v televizní reality show. Dnes hraje kromě John Wolfhooker také se symfonickými orchestry například ve vídeňské opeře nebo v Berlíně.

Náš šéfredaktor pod vlivem jednoho vašeho staršího videoklipu vnímá vaši kapelu jako tvrdší Beatles. Co na to říkáte, jak to vnímáte vy?
Tvrdší Beatles? Wow, to je strašně pěkné! My, celá kapela, Beatles zbožňujeme, jsou naši oblíbení. Oni jsou nejlepší kapela na světě, která kdy existovala!

Skladba „Superhero Anthem (Hymna superhrdinů)" je kratičký úvod vaší nové desky. To s hrdiny je ironie?
Není. Když jsme písničku dělali, zrovna běželi noví Avengers. Byli jsme v kině, měli jsme tu náladu zachraňování světa, představovali jsme si, že děláme soundtrack k tomu filmu, to byla hlavní inspirace. Představovali jsme si, že tam někde lítá Iron Man a takhle to dopadlo.

Festival free Tibet v Dolní Poustevně na Děčínsku, kde příští sobotu vystoupíte, má slušnou sestavu interpretů. Řešíte s kým, či vedle koho na jakékoli akci vystoupíte?
Přiznávám, v tom jsem strašný ignorant a je to ode mě špatné. V Čechám znám jen pár kapel, ale v kapele máme Filipa, on zná všechny na světě a je se všemi kamarád. Já řeším všechno okolo hudby, všechny buzeruju na zkoušce.

V písničce Lana Backwards ze své první desky „John Wolfhooker" (1014) máte také rap a hostuje vám v ní slečna. To je dost osvěžující, že?
Ano, ta slečna se jmenuje Ashley Abrman. Narodila se v Texasu, je to naše spolužačka z Konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze. Vzali jsme si ji na hostování, přišlo nám to jako „styl olympijské vesničky". Naše kámoška z Ameriky rap dobře umí, tak jsme se jí zeptali, a vyšlo to. Je zpestřením alba, zpívá úžasně.

JAKO ČILI PAPRIČKY

Ta písnička dost připomíná Red Hot Chilli Peppers…
Ano, je to funky rock. Často a rádi mícháme styly, ale ne schválně. Ty zajímavé, někdy divné věci z nás vycházejí, protože jsme ještě mladí. Z písničky nám často vyjde něco, co jsme sami ani nečekali.

Jaký byl křest druhé desky?
Úplně dokonalý, geniální, měl úžasnou atmosféru. Měli jsme technické problémy, pořád se něco kazilo, z toho jsme byli stresovaní. Jsme nespokojení, jak jsme zahráli, ale ohlasy jsou fajn. Strašně jsme se na to těšili a lidi byli neskuteční.

Měli jste nějaké hosty?
Ano, kapelu I Love You Honey Bunny, kteří jsou super a hrají žánr a lá Arctic Monkeys, ty máme všichni rádi. A hráli tam i All These Memories, naši kamarádi z Opavy. Dost mi připomínají Paramore, vybrali jsme si kapely, které hrají jako naše oblíbené skupiny.

Kdo desku křtil?
Náš otec, můj a Adrianův. Chtěli jsme se mu odvděčit za všechno, co už pro nás udělal. Od začátku nás podporoval, chtěli jsme mu to dát jako dík za všechno. Těší mě, že se mu to líbilo, že byl šťastný a totálně nadšený. Celý se rozsvítil. Řekli jsme mu to až den před křtem a lidi reagovali báječně, jen řekl slovo.

To díky otci jste se začal věnovat muzice tak brzo?
Na kytaru jsem začal hrát v deseti, dovedl mě k ní on. Kdysi měl garážovou kapelu a doma kytaru. Občas něco zahrál, já si pak zvykl mu ji tajně „krást", protože jsem měl zakázáno na ni hrát. Všechno prodal, měl už jen tu jednu a bál se o ni. Pak mi před Vánocemi koupil kytaru a začal mě učit.

To byl Stratocaster?
Ne, byla to červená Cremona. Mizerná kytara, ale vlastně super. Pak mi koupil první elektrickou kytaru, Fender Square Stratocaster. Ještě ho mám doma.

Fakt, že jste druhé album točili v Teplicích, byla náhoda?
Začali jsme se kamarádit s Tomášem Raclavským, rodákem z Ústí, kytaristou metalových Modern Day Babylon. Proslavila se víc v zahraničí než tady, on si vše točí sám ve svém dobře vybaveném Babylon Studiu ve vesnici u Teplic. Je neskutečně šikovný a hodně pracovitý. Tak jsme se rozhodli: „Budeme točit u něj".

Celé vaše CD lze slyšet zdarma na YouTube i jinde. To aby se dostalo lépe k fanouškům a k pořadatelům?
Existuje taková internetová služba, zaplatíte si a oni vám album automaticky dají na různé sítě. Vlastně teď ani nevíme, kam nám ji dali, ale je všude. Je to nejlepší způsob, jak CD rozšířit mezi co nejvíc lidí. To je přesně to, co potřebujeme.

Od kdy je u vás v kapele Filip Vlček z pop punkových Koblížků? Baskytarista i zpěvák, jediný Čech ve vaší kapele.
Od začátku. Jinak bychom nebyli John Wolfhooker, Wolf Vlček. Vzniklo to tak, že Martin, náš zpěvák, byl na akci s Filipem, opili se a dohodli, že udělají kapelu. Já už kdysi měl kapelu, kde Martin Cupka hrál na kytaru, ale taky tam zpíval. Přišlo mi, že zpívá milionkrát líp než hraje na kytaru. Má dobré nápady na melodie. Udělal tři skladby včetně hitu Chupacabra a jelo se do studia. S Filipem jsme se poprvé setkali na vlakovém nádraží na cestě do studia. Krásně tam zafungovala chemie mezi námi, jsme moc rádi, že Filipa máme. Je šikovný a super muzikant.

Hrajete tvrdší a agresivnější kousky, i balad máte dost. To aby to bylo pestré?
Tím, že jsme mladí, z nás stále jde něco jiného. Neumíme to tak, aby byla naše tvorba jednotná. Vždy to jde z nás, nejdeme dělat popovou píseň nebo baladu. To musí nějak přijít.

KDO BY NECHTĚL SINATRU?

Jedna z písni vašeho debutu je hodně swingová. Máte swingový sen, třeba hrát s Robbie Williamsem či už ten nesplnitelný, song s Sinatrou?
Jasně, všichni bychom chtěli hrát s Frankem Sinatrou. (smích) Studuji na jazzové konzervatoři jazzovou kytaru, tam mám jazzové standardy povinné jako součást výuky. Vnímám to uvnitř, občas se to objeví i v našich skladbách. Je to dobré osvěžení, swing je nejlepší na světě. Má hudební šmrnc a esprit, je to osvěžení, super. Není to obyčejná tralalala písnička.

Název desky „Když lovec začne být loven" mi připadá jako literární či filmová inspirace. Jsou to pocity kapely, kterou prohánějí fanynky?
Ne ne. (smích) To souvisí s tím, že na albu máme fiktivní postavu Johna Wolfhookera, což je holub. Byl zlý, zabíjel lidi, takže jsme na druhém albu chtěli, aby byl potrestaný. Proto je na obalu CD kočka a okolo pírka z holuba. Holub se stal loveným někým jiným. Jen ještě nevíme, jestli zemřel. To se dozvíme vážně až našem třetím albu.

Ta energie a radost, co z vás srší, třeba na koncertě Teplice free Live, kde se bere?
Souvisí to určitě s tím, že svou hudbu milujeme. Myslím, že je to to nejupřímnější, jaké být může.