Knihu Anděl v kulichu jste si pro překlad vybral sám? Překládáním se neživím. Pracuji jako pedagog na univerzitě v Ústí nad Labem. Mým oborem je germanistika. Když jsem studoval německou literaturu z Čech, dostaly se mi do rukou tři knihy Otfrieda Preusslera. Byl to Útěk do Egypta, Anděl v kulichu a Pan Klingsok uměl trošičku čarovat.

A ponořil jste se do nich? Ano, začetl jsem se. Nejvíc se mi zalíbil právě Anděl v kulichu. Udivilo mě, že tu knihu dodnes nikdo do češtiny nepřeložil. Vždyť vznikla už v roce 1985. Možná je to tím, že je lehce křesťanská.

Co bylo tím hybným momentem, který vám řekl, že si ji musí přečíst i Češi? Ta knížka je krásná. Je česká i německá a zároveň není sentimentální. Je tam úžasně vykreslena tradice českých Vánoc v horách. Nelíbí se mi dnešní posantaklausování Ježíška v supermarketech.

Co jste pro to podnikl? Zatím ještě nikdo neměl práva na publikování Anděla v České republice, tak jsem o něm řekl obecně prospěšné společnosti Collegium Bohemicum z Ústí nad Labem. Ta se zabývá kulturním dědictvím Čechů a Němců na českém území. Společně jsme pak podali žádost o grant. Ten jsme dostali a díky němu je knížka teď na prodejních pultech knihkupectví.

Jakou dobu popisuje Otfried Preussler ve své knize? Je těžké to z vyprávění přesně poznat, ale podle toho, že hasiči jezdí na koních a auta v příběhu nejsou si myslím, že Preussler popisuje klukovská léta svého tatínka. To je nějaký přelom 19. a 20. století. Je to období před větší industrializací Liberce, i když v příbězích jedna továrna je.

Vaše manželka Jana vytvořila ke knize retro ilustrace. Co pro ní bylo inspirací? Tatínek Otfrieda Preusslera vydával dětský časopis Deutsche Jugend. Ten byl předlohou pro Janiny linoryty. Vypadají dobově.