Besedou s básníkem Hejátkem, který bude návštěvníkům také číst své dosud nepublikované texty, připomene ve čtvrtek 8. října knihovna v libereckých Vratislavicích nad Nisou právě probíhající Týden knihoven. Vstup na akci je bezplatný.

S jakým ohlasem se setkává vaše tvorba při besedách v knihovnách?
Za posledních 10 let jsem uspořádal zhruba 60 podobných čtení, která se setkávají u obecenstva s velmi kladnou a na čtení poezie skoro až bouřlivou odezvou. Na mé besedy přicházejí lidé ze zvědavosti. Během večera postupně překonávají počáteční nejistotu a rozpaky z řekněme mého nekonvenčního stylu poezie. Nakonec se setkávám se zájmem o mé dílo i o mou životní filozofii.

Na co se mohou těšit návštěvníci vratislavické knihovny?
Především se mohou těšit na zajímavé setkání plné poezie, reflektující náš život posledních dvaceti let. Budu recitovat a číst básně, které nebyly ještě nikdy publikovány a to speciálně pro vratislavické publikum. Samozřejmě nevynechám ani pár ukázek z již vyšlé tvorby, zejména pak z relativně stále ještě nové poslední sbírky Pomníky z asfaltu. Navíc nyní v blížícím se listopadu bude náš národ slavit 20 let od pádu železné opony a já mám k tomuto výročí pár komponovaných básní, podle nichž se vlastně jmenuje i celé pásmo, a sice Po dvaceti letech…? Věřím, že to bude příjemný kulturní zážitek.

Co nového teď chystáte pro své čtenáře?
Chtěl bych dopsat ještě svoji novou sbírku Na opačné straně duhy a doufám, že jednou konečně zažiju okamžik, kdy budu moci říci, že jsem vytvořil nějaké dílo, které je hodno odkazu. Ono to zní asi dost megalomansky, já to tak zrovna nemyslím, ale řekl bych, že každý umělec chce, aby tu po něm něco zůstalo. A to něco může znamenat pro někoho i mnoho. Může, ale nemusí. A tak je to se vším… Když jsem začal psát básně, mnohokrát jsem přemýšlel nad tím, jestli mohou básně změnit svět. Dnes už vím, že nikoli. Ony ale mohou mnoha lidem pomoci najít sebe sama a získat své přirozené sebevědomí, dokonce mohou i ukázat směr a cestu. Básně však nikdy nemohou svět spasit a nikdy v nich nenajdeme recept na to, jak mají být věci správně… To musí být duchovní zážitek každého jednoho prožitého života…

Prozradíte nám své životní motto?
Striktním zabýváním se minulostí připravíš současnost o budoucnost.

Pavel J. Hejátko studoval na FFMU v Brně obory afrikanistika a rusistika a v roli odborného asistenta zde i přednášel. Prošel zaměstnáními jako pitevní sanitář, pekař, kopáč nebo lakýrník. Dnes se živí jako novinář a spisovatel na volné noze. Známá je též jeho odborná publikační činnost v magazínu Tetování a různé politické glosy. Žije na samotě v malé vesničce poblíž města Náměšť nad Oslavou, kde od roku 1993 také tvoří.

Tvorbou je přirovnáván k Františku Gellnerovi, Karlu Krylovi, Egonu Bondymu, či Ivanu Divišovi. Publikoval v mnoha literárních časopisech, kde vycházejí i recenze na jeho dílo. Mezi jeho tvorbou je nejvíce oceňovaná sbírka Pomníky z asfaltu, která vyšla v roce 2008 a byla nominována na cenu Magnesia Litera pro rok 2009 v kategoriích Objev roku a Poezie.

(hud, mi)