Inscenace, nazvaná Vařila myšička kašičku aneb Myší pohádky, je určena žákům prvních dvou tříd základních škol. Text napsal dramaturg Vítek Peřina jako dvě samostatné pohádky v jednom večeru, dlouhém zhruba 50 minut.

Malou myšku chtějí provdat za Slunce

Inscenaci otevírá svižná pohádka o dvou ustaraných myších rodičích, kteří hledají pro svou krásnou dceru toho nejlepšího a nejmocnějšího ženicha. Máma myš a táta myšák přijdou na to, že to nejmocnější by mohlo být Slunce, jenomže to je odkáže k Mraku, který je přece mocnější, když sluníčko zakryje, kdykoli se mu zachce.

Od Mraku se myší rodiče dostanou k Větru, až nakonec skončí u mladého myšáka, který žije ve škole, a s nímž jejich dcera už stejně chodí a chce si ho vzít za muže i bez přičinění rodičů.

Druhá pohádka se také točí kolem lásky, když jeden mladý myšák musí svou vyvolenou vysvobodit ze spárů zlého démona. Oním démonem je počítač. Krásnou myškou, do níž se myšák zakouká, je myš od klávesnice, připoutaná k počítači svým ocáskem. Vtipnou a hravou inscenaci režírovala Michaela Homolová, výpravu navrhla Barbora Hubená.

Obě pohádky, prokládané naživo zpívanými písničkami Mateje Benka, se hrají ve stejném prostředí. Základ tvoří dřevěná stěna s okýnkem, a postavy jsou představovány nejčastěji jako loutky. Ovšem živí herci, kteří hru s loutkou na jevišti přiznávají a jsou vidět, dokreslují svým vystupováním povahy figurek. A zejména ve druhé pohádce hrají herci i bez loutek a představují živé lidi (učitelský sbor).

Pohádku zdobí spousta vtipných a efektních nápadů, například když slunce v brokátových zlatých šatech vchází na jeviště se slunečníkem, jehož kostru tvoří ohnivě zářící žárovky. Herec, který představuje mrak, jakoby vyrůstal z obrovité peřiny.

V pohádce hrají noví mladí herci Naivního divadla, Miroslava Bělohlávková, Veronika Khomová, Tomáš Holý a Ondřej Švec. Všichni se jako mladá posila souboru uvedli velmi dobře.