Slavná komedie Figarova svatba, která vznikla téměř v předvečer francouzské revoluce a řadou motivů s ní úzce souvisí, je mnohem známější v Mozartově operním zpracování – to ale neznamená, že je snad předloha horší.

Ve své době vyvolala neobyčejný skandál, rozvibrovala celou společnost, vyvolala soudní řízení, cenzurní zásahy a dokonce přímý královský zákaz.

To ale divadelníkům nezabránilo, aby byla znovu a znovu hrána. Dotýkala se totiž citlivých otázek tehdejší doby – práva na svobodu smýšlení a vyjadřování, legitimity moci, rozsáhlé korupce státního systému a dokonce společenského postavení ženy. Jak uvádějí tvůrci komedie, může se zdát, že současná doba v řešení těchto problémů pokročila – znova a znova ale narážíme na zneužívání společenského postavení, úplatné státní úředníky či diskriminaci, ať už z důvodu pohlaví, věku či původu.

Beaumarchais se stal nesmrtelný dvěma svými stěžejními díly – komediemi Lazebník sevillský a Figarova svatba. Figarova svatba měla premiéru v roce 1784 a stala se divadelním úspěchem století.

Inscenaci v překladu Karla Krause v libereckém divadle nastudoval mladý režisér, čerstvý absolvent DAMU David Špinar. Scénu navrhla Iva Němcová, kostýmy Linda Jiříková, dramaturgem byl Jan Tošovský.

Figara hraje David Punčochář, hraběte Almavivu Martin Polách, milou Figara Zuzanku Jana Šulcová a hraběnku Markéta Tallerová.