To v zápětí potvrdil i výběrem repertoáru, ve kterém zazněly skladby na motivy lidových písní i známé jazzové evergreeny. Nároční posluchači tak v průběhu večera ocenili nejen jeho mistrovskou hru na flétnu, klarinet či jeho oblíbený sopránsaxofon, ale pobavil se i při hře na „záchodovou“ rouru, nebo dokonce i lahev od minerálky. Spolu s ním se publiku představili Jaroslav Šindler (kytara), Zdeněk Tichota (bass) a Jiří Stivín-junior (bicí). Před Stivínovým vystoupením posluchače předem „naladili“ členové domácího Lédl-jazzqintetu s hosty: Jaroslavem Šolcem (flétna) a Jiřím Hlavou (trubka).

Pro dobrý jazz jen zvládnutí nástroje nestačí. Instrumentalista pomocí něj musí také k posluchači promlouvat. Kdy se to podařilo vám?
Já myslím, že k lidem jsem takto začal mluvit hned poté, když jsem začal hrát na saxofon. Sice zprvu to bylo určitě negativně, ale alespoň nějak. Já si totiž myslím, že člověk se má snažit oslovit publikum, protože o tom ta komunikace v hudbě vlastně je. U mě se to asi postupně stále zlepšovalo, a proto taky dnes pořád jezdíme někam hrát.

„Nestavme muzice hranice-stále se vyvíjí a přitom působí na nás na všechny." J. Stivín

Dáváte přednost živým vystoupením, nebo nahrávkám?
No, nejraději mám opravdu živé koncerty. Hrát dobrému a vnímavému publiku na koncertech, nebo festivalech, které jsou na to zvlášť zaměřené, to je nenahraditelný pocit.

Jak vnímají lidé v českých městech jazzovou hudbu?
To je město od města různé. Nejlépe je jazz hrát tam, kde jsou na to lidé zvyklí. Jazz totiž není žádná komerční muzika a lidé mu musejí rozumět, to je podobné jako u vážné hudby. Tu mohou chápat taky jen lidé, kteří o ní něco vědí. Ale tady v Turnově lidé jazzu fandí. To jsem hned poznal podle reakce publika. Je hned vidět, že se tu hraje, protože se lidé v muzice dovedou orientovat, to se pozná. Tady hned cítím, že lidé vědí, jak my říkáme, která bije.

Nemáte dojem, že kvalitní hudba z našich médií mizí už třeba jen tím, že je to pro interprety i posluchače přece jen náročné?
To snad ne. Ono to je spíš tím, že mladá generace chce slyšet trochu něco jiného. Oni mají totiž svůj svět, ale kdo si dobrou muziku chce najít, najde si. Dnes je doba, ve které existuje úplně všechno a není možné ani v hudbě určovat právo na život a nějaké hranice. Mladí mají dnes jinou představu o tom, co chtějí dělat a co třeba hrát a co poslouchat a to je všechno vývoj. Ale to je třeba jako v módě a ve všem ostatním. Některé věci se vrací, takže se zase po čase necháme třeba inspirovat swingem, nakonec i barokní muzikou. K tomu se pak přidá i nějaká multimediální záležitost, jako světla, pohyby a třeba balet, protože už žijeme v jiné době. Ale naproti tomu i dnes existují i festivaly klasické vážné hudby, takže muziku raději rozdělujme na špatnou a dobrou. Protože hudba přece působí na nás na všechny.

OTAKAR GRUND