Zdroj: DeníkMládí prožil v Liberci, dlouhá léta ale obývá chalupu v malebné vesničce Kacanovy v Českém ráji. Tady žije, hraje a sem tam vyjíždí s hudebními skupinami do světa. Ty skupiny má tři: rebelově nabroušené Ovčie Kiahne, rockové Dědky a revivalové Waldovy Matušky. S posledně jmenovanou chystá výroční koncert v areálu někdejších Libereckých výstavních trhů. „V Českém ráji žiji dvacet let natrvalo. Ale jezdil jsem sem s rodiči, dědou a babičkou odmalička, rodina mi pak chalupu přenechala,“ pousmál se Jan Bílý, kterému přátelé říkají Bílák.

Sešli jsme se v jednom z pensionů nad Kacanovy. Do hovoru několikrát zasáhl herec Jiří Štrébl, člen Waldových Matušek, herec známý ze seriálu Ulice či filmů Milada, Lída Baarová nebo současného kinohitu Prezidentka. Ale zpět k „Bílákovi“.

Někde jsem zaregistroval, že jste prožil jistý čas v cirkuse. Jak k tomu došlo?
Jednu sezonu, bylo to něco až neskutečného. Ještě jako pubescent jsem neodolal a nastoupil do tehdejšího Cirkusu Kludský, což byl první cirkus po éře socialistických státních cirkusů. Kludský nabral maringotky, traktory, náklaďáky a risknul, zda to vyjde, nebo nevyjde. Cirkus Kludský tehdy zaměstnával hodně lidí, bylo to krásně euforické období.

Autorky projektu Mravenčí chůva Marie Podvalová (vlevo) a Julie Dominika Zemanová.
Kniha nesmí být pro děti trestem, ale odměnou, říkají tvůrkyně Mravenčí chůvy

Co jste tam dělal?
Začínal jsem jako stavěč a postupně dělal všechno: v manéži, u zvířat a tak. Příjdeš, začneš od píky. U cirkusu se lidé rychle střídají, protože takový kočovný život láká různá individua. Takže kdo chvíli vydrží, rychle tou hierarchií postupuje. Byli jsme tam tři kamarádi, ve všem jsme si pomáhali, takže jsme se ke konci sezony už řadili mezi srdcovou partu cirkusu.

Jaký byl Cirkus Kludský v té době?
To se s dnešním stavem cirkusů nedá srovnat. Byl to ještě takový ten velký cirkus. Měl svoji kapelu, zahraniční artisty. Vystupovali sloni, tygři, hroch, koně. Vlastně jsem tam byl místo vojny. Získal jsem tam jistý smysl pro zodpovědnost, byla to dřina.

Jan „Bílák“ Bílý
- 49 let
- narodil se v Liberci, dnes žije v obci Kacanovy v Českém ráji
- zakladatel a člen skupin Waldovy Matušky, Ovčie Kiahne, Dědkové
- 21. září organizuje koncert k uctění nedožitých 90. narozenin Waldemara Matušky

Proč tedy jen jedna sezona?
Nejsem ten typ, zjistil jsem, že nemůžu být pořád na cestách. Blížilo se zimování cirkusu. Na jedné z posledních štací jsem se v noci probudil a najednou jsem si uvědomil, že už stačilo. Ráno jsem Kludským oznámil, že končím, poděkoval jsem jim a odjel domů. Jak jsem rychle u cirkusu začal, tak jsem rychle skončil. Ale byla to velká zkušenost.

Dnes máte celkem tři hudební kapely. Kdy jste s muzikou začal koketovat?
V pubertě. Vlastně hned na prváku jsem s kamarády ze základky založil první kapelu, teď už si ani nevzpomenu, jak se jmenovala. Pak jsem se vrátil od cirkusu a dělal jsem tři roky barmana v klubu Tomáše Hájíčka (frontman oblíbené liberecké kapely Krucipüsk – pozn. JSD). Tehdy jsem muzikou načichl zcela, nasál jsem atmosféru klubových koncertů a už to jelo. Nejsem vystudovaný muzikant ani zpěvák, ale řekl bych, že jsem protřelý životem.

Takže dnes jste členem i skupiny Waldovy Matušky. Hned podle názvu je jasné, že se jedná o revivalovou kapelu postavenou na šlágrech legendárního Waldemara Matušky.
To je jasné. Jen chceme, aby si nás lidé nepletli s kapelami typu Walda Gang. My ty skladby nepředěláváme do jiného stylu, snažíme se udržet jejich ducha se vším všudy. Co Walda hrával jako country, hrajeme jako country, když to byl folk, je to folk. Snažíme se písně držet v originálních aranžích. Takže máme v kapele violoncello, dechovou sekci. Zároveň nehrajeme striktně jen jeho písně, sem tam je proložíme třeba staršími italskými šlágry.

V září připravujete koncert k nedožitým 90. narozeninám Waldemara Matušky, je to tak?
Na jednom z koncertů jsme se kdysi potkali s Olgou Matuškovou, Waldemarovou dlouholetou spolupracovnicí a manželkou a můžu říct, že se z nás stali přátelé. Letos by Walda oslavil devadesátku a Olga při té příležitosti dorazí z USA do Česka. Odehraje jeden koncert v Praze a potom dva s námi. Podařilo se nám domluvit se s Technickým muzeum Liberec, které spravuje areál někdejších Libereckých výstavních trhů (LVT) a jeden z koncertů se odehraje tam. Propojíme historii, protože Walda na liberecké trhy jezdil dlouhá léta koncertovat, Olga nedaleko bydlela. Jako malý kluk jsem byl na LVT hrdý, chceme koncertem zase trochu lidem tu atmosféru připomenout. Tenhle koncert proběhne 21. září, den na to se stejným programem vystoupíme doma, v Kacanovech.
Jiří Štrébl: Propojí se v tom hned několik věcí. Olina pochází z Turnova, já tady měl babičku a dědu. Navíc je nejlepší kamarádkou mojí tety, která žije stejně jako Olina na Floridě.

Jak budou koncerty vypadat?
Olga bude několik dní bydlet v Kacanovech, kde nazkoušíme program. Kromě písniček chceme na Waldu zavzpomínat i mluveným slovem, zapomenout nesmíme ani na další hosty, libereckou kapelu Těla, Michala Hrůzu, duo Lent Moyo a další naše přátele.

Majitelé OutdoorKWAK David Pařízek a Eva Hrstková.
Plní sny milovníkům outdooru. Spacák z Vratislavic testují na hoře v Pamíru

Skupina Waldovy Matušky tedy co nejvěrněji interpretuje skladby zpívané Waldemarem Matuškou. Druhou stranou hudební kariéry Jana Bílého je skupina Ovčie Kiahne, což je rock až punkový nářez. Jak to jde dohromady?
To je moje součást. Prostě někdy mám chuť udělat bordel. V kapele jsme kamarádi, dlouhá léta. Kluci přinesou nápady, ty obehráváme a jak nás něco zaujme, vlítneme na to. Ovčie Kiahne je taková lehce temnější polovina mého já. Ale i v téhle poloze jde hlavně o zábavu a upuštění páry.

A co kapela Dědkové?
S dalšími kamarády jsem chtěl hrát a zpívat hard rockové klasiky. Dnes tomu říkáme děd metal. Hrajeme věci od Black Sabbath po Led Zeppelin. Když jsme se poprvé sešli, zjistili jsme, že všichni nosíme brýle. A manželka jednoho z kytaristů na to, že vypadáme jako dědové Harryho Pottera. Tak nám to zůstalo. V Dědcích hraje třeba bubeník Luboš Hnát, což byl člen legendárních Bluesberry.

Prolínají se tyhle tři kapely personálně?
Jen ve dvou případech. Klávesistka z Matušek hostuje v Dědcích, protože potřebujeme klávesy ve skladbách od The Doors nebo Pink Floyd. A kytarista Mároš Maťaš z Dědků se připojil před dvěma lety ke Kiahním.
Jiří Štrébl: Všechny tyhle kapely spojuje osobnost Bíláka. Jak bylo řečeno, jsem členem skupiny Waldovy Matušky, ale miluji Ovčie Kiahne i Dědky.

Vy jste činný i v kulturním životě v obci. Co připravujete?
Máme tady spolek nazvaný Radosti. Každý rok – už nějakých patnáct let – pořádáme v Kacanovech a nejbližším okolí pár festivalů. Letos k nám přijede například skupina Sto Zvířat.