„Stát se géniem je jediná možnost, jak být šílený a přitom se nepřipravit o své nároky a občanská práva.“ I tato definice zdobí částečně autoportrét Markuse Lüpertze, proslulého německého expresionisty a jednoho z vůbec nejvýznamnějších světových tvůrců moderního výtvarného umění. Jeho výstava, která je už nějaký čas k vidění v Oblastní galerii Liberec pod názvem Mýtus a metamorfóza, patří mezi to vůbec nejzajímavější a také nejlepší, co lze v současné době v rámci žánru výtvarné moderny zhlédnout nejenom na území Liberecka, ale také v galeriích mimo něj, včetně těch obrazně i doslova nejvýstavnějších.

Liberecký rodák světového formátu

Při jejím zahájení si nicméně mnozí kladli otázku, kde se samotný génius ztratil, neboť tento zásadní akt proběhl trochu nezvykle bez jeho přítomnosti. A to dvojnásob i s přihlédnutím k neopomenutelnému faktu, že právě v Liberci se Markus Lüpertz narodil. Pohrdal snad umělec světového formátu oblastním regionem? Nebo dokonce cítil zášť za okamžik, kdy byl ještě jako dítě vyhnán z kraje i se svými rodiči během odsunu sudetoněmeckých obyvatel po druhé světové válce? Odpověď dává ředitel Oblastní galerie v Liberci Jan Randáček:

„Nikoliv. Nalákat Markuse Lüpertze do Liberce nebylo těžké, v minulosti už ho totiž několikrát navštívil. I bez ohledu na úskalí, které v něm jako chlapec zažil, ho stále považuje za svoje rodné město a troufám si tvrdit, že sem jezdí rád. Problém ale je, že pan Lüpertz je velmi vytížený. Je to skutečně umělec světového formátu, který cestuje po celé Evropě, jeho pracovní itinerář je plně vytížený a bez ohledu na svoje vlastní přání zdaleka ne všem, kteří ho někam pozvou, může vyhovět. Právě z těchto důvodů mu bohužel nevyšla ani účast na liberecké dubnové vernisáži. Svou výstavu u nás si prohlédl až při své cestě do Prahy asi před třemi týdny. A protože se mu líbila, dohodli jsme se, že přijede na křest katalogu, který je ústřední motivací jeho návštěvy.“

Zničte dílo, které pobuřuje!

Zajímavé otázky však zdaleka neprobouzí pouze umělcova konečně potvrzená účast. Markus Lüpertz vystavuje po celé Evropě i USA, jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách mnoha světových muzeí a zdobí veřejná prostranství několika evropských měst. Přestože je ale řazen mezi sto nejvýznamnějších světových umělců, na druhou stranu jeho dílo velmi často pobuřuje okolí. Umělec, který stál přes dvacet let v čele Akademie umění v Düsseldorfu, je tak považován za velmi kontroverzní osobnost. Jeho sochu Mozarta v Salzburgu například poškodili a znečistili térem, kulisy, které navrhl pro představení opery Werther, na přání samotných herců odstranili, další socha v Bambergu mu byla rozbita. Jeho pověst je až paradoxní – na základě hodnocení odborníků je za poslední půl století nejvlivnější, ale podle svých slov a zkušeností také nejvíce odmítaný výtvarník v Německu. A rovněž tak ani slova v úvodu nejsou pouhou nadsázkou. Sám sebe vskutku rád označuje za génia. V tomto případě je ale za jeho zdánlivě pyšným a sebestředným pohledem nutno hledat mnohem hlubší souvislosti. Lüpertz se jím totiž nedívá výhradně na sebe, ale v první řadě na poslání oboru, jehož je součástí, a tím i kolegy, kteří prostřednictvím umění dokázali publiku zprostředkovat skutečně nadčasové a trvale hodnotné zážitky. Sám o tom říká:

„Jednou jsem řekl, že Pánubohu pomáhali svět stvořit malíři. Když se podíváte na západ slunce, vždycky ho například uvidíte tak, jako kdyby jej namaloval Angličan William Turner, pokud tedy pocházíte z evropského kulturního prostoru. Krajiny zase budete prožívat podobně jako Caspar David Friedrich. Když se podíváte na strom v zimní zasněžené krajině, pomyslíte na Edvarda Muncha. O to se také umělci ponejvíce snažili – aby lidé dokázali vidět svět jejich očima. A to je to hlavní poslání umění. Všechny ostatní aspekty, ať už politické, kritické, všechny ty ostatní věci, které jsou aktuální a vymezené časově, to je jen žánr. To hlavní, elementární, je samotné umění."

Vy jste nejlepší malíř, ale já génius

Jsou to krásná a opodstatněná slova, která mají daleko k nabroušenému či jedovatému egoistovi, jak se Lüpertz může někdy zdát těm, jichž se někdy, ale často velmi trefně dotkne. V tomto směru je třeba výmluvné jeho letité popichování s kolegou Georgem Baselitzem, jak je popsal ve výtečném rozhovoru Romana Dobeše a Pavla Novotného pro časopis Art & Antique.

„Přesvědčení o mé genialitě souvisí s vírou: Když nevěříte, že jste tím nejlepším, kdo se v umění pohybuje, tak byste s tím vůbec neměl začínat. A neznám umělce, který by v to nevěřil, všichni věří, že jsou těmi nejlepšími. Jeden to řekne, druhý ne, jeden to ví, druhý ne, ale věří všichni. Co teď řeknu, neberte vážně, ale to je třeba ta věčná konkurence mezi mnou a Baselitzem; když jsem měl při jeho sedmdesátinách slavností řeč, řekl jsem mu: Georgu, jsi ten největší malíř, jakého znám - opravdu, ale génius jsem já! To jsou tyhle hříčky.“

A kromě toho, Lüpertz si může dovolit být nekompromisní i po stránce svého charakteru. Po odsunu z poválečného Československa prožil dětství v emigraci, kde jej rozhodně nepřivítali s otevřenou náručí. „Neměl to vůbec lehké,“ říká český výtvarník Lubomír Typlt, který v Lüpertzově ateliéru absolvoval roční stáž. „Velmi brzy se musel postavit na vlastní nohy. Všechno měl těžce vydřené, jeden čas dokonce pracoval v dolech. Lüpertz je velmi tvrdý, neústupný člověk, který si často prorážel cestu silou.“

Není třeba obcházet obloukem

Ani tak jej však zítra při křtu jeho katalogu nemusí publikum obcházet uctivým ani bojácným obloukem. I když si dokáže velmi rychle zjednat náležitý respekt, stejně jako pobouřit, jako člověk platí za výtečného a hlavně velmi moudrého společníka.
Markus Lüpertz je skutečně velmi náročný a přísný. Ale projevuje se to spíše ve vztahu k vlastnímu dílu, nebo se to projevovalo v jeho pedagogické praxi. Při osobním setkání je velmi milý, pozorný, rád mluví o své práci, o umění. Musíme si uvědomit, že se bavíme s jedním z největších umělců současnosti! Lüpertz má za sebou úspěchy na uměleckém poli, jako pedagog na Akademii v Düsseldorfu, jeho díla kupují sběratelé na celém světě za velmi vysoké částky, výstavy v nejznámějších galeriích Evropy…

Jeho zdánlivá nepřístupnost tak může být odrazem jeho úspěšnosti. Ale taky může pramenit z jeho přesvědčení o výjimečnosti, o výjimečném postavení umělce ve společnosti, jak ostatně dokládá právě jeho známý výrok, který pronesl při srovnání svého díla s dílem Georga Baselitze.

Nezapomenutelné setkání

Pro zájemce o výtvarné umění je proto zítřejší návštěva bezmála povinnost. Navíc Markus Lüpertz přijede tentokrát opravdu jen na křest katalogu, jak potvrzuje i Jan Randáček: „Večer už zase odjíždí. Jediné co plánujeme je už jen krátké setkání s primátorkou Rosenbergovou. Město a hlavně svou rodnou ulici si totiž Markus Lüpertz prohlédl při své minulé návštěvě.“

Podle Jana Randáčka by si však výjimečné středeční setkání neměli nechat uniknout nejenom ctitelé výtvarna, ale v podstatě ani „obyčejní“ Liberečané.
„Budou mít totiž možnost setkat se s rodákem, kterého uznává celý svět, a který jim bude během setkání nakloněn. Například na vernisáži v Regensburgu ochotně podepisoval desítky katalogů a našel si čas i na krátké rozhovory s návštěvníky. Lüpertz je charismatická, magická postava, setkání s ním je nezapomenutelné.“

Přesvědčit se o tom můžete na křtu ve středu 29. června od 17:30 hod ve Zlatém salónku Oblastní Galerie v Liberci.