Jeho doménou je "evropské blues" s nádechy různých příbuzných stylů jako rock, funky, soul, jazz apod. Svoje první album vydal v roce 2006, do dnešního dne jich je celkem 11, z toho 6 studiových.

Co se hudby týče, je Henrik Freischlader neúnavný workoholik. Již po mnoho let jsou jeho druhým domovem různá evropská pódia. Na své značce Cable Car Records, kterou založil v roce 2009, může Henrik realizovat svoje různé hudební projekty a experimenty. Např. alba jako „Recorded by Martin Meinschäfer", „Still Frame Replay" (host Joe Bonamassa) a „Night Train to Budapest" nahrál celá sám.

Hezkých pár let se o svůj talent multiinstrumentalisty, skladatele a producenta dělí také s jinými interprety. Kanadské zpěvačce Layle Zoe vytvořil dvě alba, stejně tak známému saxofonistovi a zpěvákovi Tommy Schnellerovi a jedno italské folk-bluesové zpěvačce Lindě Sutti.

Díky společnému koncertování s J. Bonamassou se okruh jeho fanoušků značně rozšířil. A po vystupování před takovými hvězdami, jako jsou B.B. King, P. Green nebo J. Winter, se pomalu stal z neznámého bluesově orientovaného kytaristy respektovaným a velmi sledovaným instrumentalistou světového formátu.

Když před dvěma lety ohlásil poslední turné svého kapely a uzavřel se do soukromí, všichni, jak fanoušci, tak i jeho kritici, věděli, že dlouho odpočívat nevydrží. A jaro 2016 jim dalo zapravdu. V několika vybraných sálech se Henrik objevil s novým bandem, tentokrát nazvaným Henrik Freischlader Trio. Kromě nových spoluhráčů - Alex Grube na basu a Carl-Michael Grabinger na bicí představil i nový repertoár zaregistrovaný na albu „Openness", který si záhy získal srdce starých i nových, nejen bluesových fanoušků.

Milena Bauerová