Uprostřed stolu se zpovídanými hosty seděl nenápadný muž. Tisková konference uspořádaná Oblastní galerií v Liberci u příležitosti výstavy Giacometti – Picasso – Chirico probíhala v uvolněném duchu. Vedle ředitele augsburgských muzeí Christofa Trepesche, pohotové tlumočnice Lucie Novákové a také ředitele OGL Jana Randáčka, byl středobodem zájmu sběratel umění a galerista Helmut Klewan. Nejpřiléhavější přízvisko by však k němu sedělo „milovník umění“.

OMLUVA ZA SVÉ BOHATSTVÍ

Ve světě jsou sběratelé a hlavně mecenáši umělců celkem běžným jevem, v Čechách je to stále vzácnost. Pravdou je, že i na německé poměry je Klewanova sbírka ojedinělá. Název liberecké výstavy Giacometti – Picasso – Chirico zdaleka nevystihuje bohatství, které návštěvníkům liberecká galerie nabízí. Těch slavných i méně známých, ale o to zajímavějších jmen, je mnohem víc.

„Asi se podivujete, kdo že to před vámi sedí, co je to za osobu, která vlastní tolik uměleckých děl. Ale víte, měl jsem jen ohromné štěstí, že mě podporovali od začátku rodiče. Sami měli starožitnosti a pohybovali se v obchodu s uměním. Hodně jsem odkoukal a pak si našel svou cestu. Tak se vám omlouvám za své neobvyklé bohatství, ale tak to je“, řekl na úvod s úsměvem Helmut Klewan. V tu chvíli si na svou stranu přiklonil početné publikum ze strany novinářů a všech přítomných. Sám Klewan působil dlouhou dobu především jako galerista a svou utěšeně narůstající sbírku děl svých přátel – umělců neměl potřebu vystavovat.

To se změnilo po zrušení jeho poslední galerie v Mnichově na konci devadesátých let. Svou první výstavu uspořádal v Hannoveru v roce 2001. Byla to zatím největší výstava čítající 700 děl. Po vídeňském Belvederu je Liberec třetím místem, kde je výběrově sbírka ukázána. „Nemám žádné potomky, takže hodně řeším, jak se svou sbírkou, která má hodnotu okolo 150 000 000 Euro, naložím. Pravděpodobně ji odkážu nějaké německé galerijní instituci“.

PŘÁTELSTVÍ A DUCHOVNÍ SPOJENÍ

S panem Klewanem by se dalo hovořit donekonečna. Srší vtipem a entuziasmem a je dokladem toho, že žít uměním a pro umění znamená být otevřen všemu nečekanému.

Před novináři jste mluvil o osobních přátelstvích s umělci. Kdo, nebo co vás v tomto směru formovalo nejvíc?

Těch osobností bylo mnoho. Vy jste se zajímal o vídeňskou skupinu umělců (Wiener Gruppe), s těmi jsem se důvěrně znal. Oni byli na svou dobu tak jako vídeňští akcionisté poměrně slušní rebelové. Bylo to tak intenzivní, že nejde ani slovy docenit, jak ta osobní přátelství byla důležitá. Pokud se stýkáte s Gerhardem Rühmem a jeho souputníky, nemůže to na vás nezanechat vliv.

Na výstavě kromě hvězd moderního umění, jako je Picasso a další, zaujme třeba i představitel art brut Louis Soutter. Jaká je vaše sbírka art brut?

Louis Soutter je ohromně zajímavý umělec s typicky rozporuplným osudem. Mimochodem jeho bratranec byl architekt Le Corbusiére. Soutter, ač úspěšný hudebník a malíř, trpěl depresemi a byl hospitalizován. Má sbírka umění spojovaného s art brut čítá přes 200 děl. K většině umělců mám samozřejmě osobní vztah. Obecně je pro mě velice důležité být s umělci v blízkém kontaktu. Není to jen obchod, je to cílené budování sbírky, která je různorodá, ale snažím se o to, aby byla především smysluplná.