Málokomu se poštěstí, aby jeho příjmení tak hezky korespondovalo s povoláním. Přesto to Josef Muzika neměl v životě vůbec lehké a jeho hudební kariéra velmi rychle pohasla, dá se říci kvůli nedorozumění.

„Poznal jsem osobně hodně slavných světových houslistů, jako student jsem k nim jezdil na kurzy a jako profesionál jsem později s některými hrál. Nikdo z nich mi neřekl a nebo neukázal více než Josef Muzika," řekl jeho žák a koncertní mistr Divadla F. X. Šaldy Petr Matěják.

POŽÁDAL HO BENEŠ

Josef Muzika se osobně znal s Edvardem Benešem a ten ho požádal, aby zahrál Československým legiím na ruské frontě, slíbil to.

Odjel s vojenským transportem do Ruska na frontu a tam v mínus deseti stupních zahrál vojákům ležícím v zákopech celou první větu z Dvořákova houslového koncertu.

„Vyprávěl mi o tom jako o nejotřesnějším zážitku v jeho životě. Myslel, že nebude kvůli mrazu schopen hrát, nakonec ho přemohly emoce… Vojáci od bahna a krve poslouchali, plakali a volali maminku…," popsal Matěják.

BĚLOGVARDĚJCI

Z Ruska pomohli Josefu Muzikovi odcestovat bělogvardějci. Muzika se osobně znal s admirálem Alexandrem Vasiljevičem Kolčakem, což byl jeden z hlavních představitelů bělogvardějců, a hrál pro něj také koncerty.

Odcestovat musel přes Vladivostok do USA. Až do Vladivostoku ho bělogvardějci doprovázeli.

V USA uspořádal Muzika, pomohli mu Ševčíkovi žáci, velkolepé turné po celých Spojených státech amerických, které skončilo obrovským úspěchem. Jako slavný odjel do Anglie, kde také absolvoval skvělé turné. Když se po téměř roce vrátil do Československa, byl již známým virtuózem.

V ČEM BYL HÁČEK?

Díky tomu, že cestoval do Ruska s vojenským transportem, dostal se na seznam účastníků vojenského transportu. Nikdo později nezkoumal tu okolnost, že měl u sebe napsáno „houslista" a ne kulometčík apod.

A tak po roce 1945, když se seznamy legionářů dostaly do rukou KGB, byl jeho osud zpečetěn.

Houslová soutěž.

„Přes veškeré úsilí se nepodařilo Muzikovi sehnat místo. Hledal v Polsku, na Slovensku a v Čechách. Nikdo ho nechtěl, i když místo bylo volné," posteskl si Petr Matěják.

Nepomohla mu ani osobní známost s prezidentem Edvardem Benešem, kterému chodil již od dvacátých let hrát koncerty na Pražský hrad. Po roce 1948 byl předčasně penzionován. Po válce měl téměř až do své smrti zákaz činnosti. V roce 1941 se přestěhoval do Nové Paky.

POHLEDY, LEPŠÍ BYDLENÍ

„Zvláštní bylo, že v tomto městě si neuvědomovali, jak velký muzikant s nimi žije. Až když mu začaly chodit dopisy z Číny, Anglie a dalších evropských měst, uvědomila si novopacká radnice, co je to za velikána a raději ho z půdy s nebezpečnými schody přestěhovala do lepšího bytu, kdyby za ním někdo ze zahraničí náhodou přijel, což se stalo," upřesnil Matěják.

Sám se u Muziky učil od svých 12 do 15 let a nesmírně si ho vážil. „Vyznal se v houslích jako málokdo na naší planetě. Shodou okolností jsem byl i já Muzikovým posledním žákem. Za tři roky jsem u něho zvládl veškerou houslovou techniku," uzavřel koncertní mistr Šaldova divadla.

Houslista Josef Muzika

Josef Muzika je rodák z Libereckého kraje. Narodil se 24. května 1894 v Plavech. Zemřel 13. února 1982 v Nové Pace. Učil se hře na housle v Brně v letech 1906 až 1908, na mistrovské škole Otakara Ševčíka v Písku a ve Vídni v letech 1908 až 1913.

V Moskvě byl houslistou Svobodného divadla (1913-1914) a pak Ziminovy opery (1914-1915). Vyučoval na konzervatoři v Samaře. Pořádal mnoho sólových koncertů v Rusku, na Sibiři, v Polsku, Maďarsku, Československu atd.

Na žádost Edvarda Beneše zahrál koncem začátkem 20. let Československým legiím na ruské frontě, což se mu stalo osudným a ukončilo jeho slibnou kariéru houslisty. Jeho jméno se totiž nacházelo na seznamu účastníků vojenského transportu. Nikdo později nezkoumal okolnost, že byl houslista a ne voják.

Po návratu do vlasti v roce 1920 soukromě učil hudbu a pořádal koncerty. Při 75. a 80. výročí svých narozenin jej zvolil Otakar Ševčík za jediného českého zástupce své školy při oslavných koncertech v Praze. Od roku 1930 se věnoval hlavně pedagogice. Byl profesorem v Krakově, Katovicích a Brně. Vychoval řadu našich předních houslistů.

V roce 1941 se přestěhoval do Nové Paky, kde byl 24. května 1974 jmenován Čestným občanem města.