Kliknutím zvětšíteJak můžeme název výstavy InsideR chápat, odkazuje k něčemu konkrétnějšímu, nebo jde spíš o slovní hříčku?
Asi obojí. Mini výstava v kavárně Bez konceptu je čistě portrétní sérií z mé poslední cesty po Bali. Portrét byl pro mě vždy způsob, jak se přiblížit k lidem a prostřednictvím jejich reakcí i sobě samému. Takže je to vtípek a současně i náznak mého pohledu na fotografický žánr portrétu. Přibližuji se k lidem, abych se ponořil sám do sebe. Fotografie jsou pro mě potom hlavně záznamem prožité interakce.
Jak velká je výstava?
Výstava je to opravdu malinká, pouhých deset fotografií, z toho dvě jsou ve větším fotrmátu, a je čistě portrétní. Může tedy působit trochu monotónně. Když se ale divák pokusí na vystavené fotografie podívat výše zmíněnou optikou, myslím, že se začne jevit vrstevnatější. Doufám.
Vystavuješ v kavárně Bez konceptu, co ty a koncept? Myslím, že ti určitý konceptuální přístup není vzdálený…
Pokud odhlédnu od opravdu echt konceptuální způsobu uvažování a realizace uměleckého objektu, myslím, že určitá míra konceptuálního přemýšlení nad výsledným výstavním celkem je dnes cítit téměř v každém projevu. Pokud považuješ za koncept i snahu popsat určitou myšlenku nebo skutečnost pomocí série obrazů, pak v tomto smyslu je u mě možná patrné i toto uvažování. Je pravda, že mám několik projektů, které jsou více nebo méně postavené na konceptu, ať už formálním nebo myšlenkovém. Zatím jsem je ale příliš nevystavoval.
Pracuješ už delší dobu pro divadlo, vystavuješ v Malém divadle, jak vnímáš jako fotograf divadelní prostředí, stále tě inspiruje?
Je to velmi složité a specifické prostření a byla to práce naučit se v něm pohybovat. Dalo mi to hodně zkušeností a posílilo sebevědomí. Pamatuji časy, kdy jsem určitou věc nebo člověka nevyfotografoval prostě proto, že jsem k tomu nenašel odvahu. Stává se mi to i dnes, ale umím s tím rozhodně lépe pracovat. Dnes už se kvůli tomu taky tolik netrápím, není nutné všechno vyfotografovat. V divadle jsem se taky naučil pohybovat po scéně, tak abych nerušil a byl “neviditelný”, to se hodí vždycky.) Stále mě inspiruje fotografie sama o sobě, i na divadle.
Máš čas ještě na tvorbu mimo divadlo?
Několik věcí mám rozpracovaných, fotografuji teď převážně do šuplíku. Je to můj velký rest, ale pracuju na tom, připravuji nový web. Jsou to většinou portréty, ať už lidí nebo věcí. Zajímá mě hlavně naše vnímání světa a života. Obrazy které si uchováváme, ze kterých se stávají obecnější symboly, způsob jakým vizuálně komunikujeme. Je známý fakt, že cca 90% hodnocení a přijímání informací se realizuje prostřednictvím zraku. Fotografie mě naučila nejprve se opravdu dívat a následkem toho i vnímat.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
