Fotograf Karel Došek: Baví mě fotit zdánlivě nezajímavé věci

Každé oko fotografa vidí krajinu přes svůj objektiv jinak, a tak je výstava Rozpínání krajiny v Galerii U Rytíře velmi pestrá. Nejen o této expozici osmi různých fotografů povídal v rozhovoru liberecký fotograf Karel Došek. Snímky krajiny si mohou hosté galerie prohlédnout do čtvrtka 30. května.

Nejraději fotíte krajinu, což je předmětem i současné výstavy v Galerii U Rytíře. Co v přírodě nejraději zachycujete?

Většinou jde o krajinu utvářenou nebo poznamenanou lidskou činností, stopy, které zůstávají otištěné v krajině. Na mých fotografiích uvidíte cesty, kupky sena, zbytky uježděného sněhu, hromady písku a podobné fragmenty. Je to krajina v těsné blízkosti měst, často i ve městě samotném. Baví mě fotit zdánlivě nezajímavé věci, které většinou míjíme bez povšimnutí, a nacházet různé podobnosti a nové významy. Hromada písku na dvorku je nakonec stejná jako vrchol hory. Jde jen o úhel pohledu, stačí se pozorně dívat.

Fotíte hlavně na černobílý film, nebo i barevně?

Nafotografoval jsem i několik podobných krajin na barevné diapozitivy, ale barva mi příliš nevyhovuje, připadá mi až příliš efektní, jako by odváděla pozornost od podstaty.

Co vás tak fascinuje na černobílých snímcích?

Černobílá fotografie je také daleko tvárnější než barevná. Mám na mysli klasickou fotografii, skýtá více možností. Používám často různé zásahy do pozitivu, které by se v případě barevného procesu daly jen těžko použít. Někdy vyběluji některé partie pro jejich zvýraznění a podobně. Na druhou stranu obdivuji řadu fotografů, kteří se zabývají krajinářskou fotografií a používají barevné materiály. Úžasně dokáže s barvou pracovat například Jan Ságl.

Fotíte hlavně kinofilm. Jaký máte fotoaparát a jaké máte nejraději formáty?

Nedá se říct, že bych fotografoval hlavně na kinofilm. Používám rád různé formáty, od kinofilmu až po 9x12 cm. Většina mých fotografií je asi ze středního formátu 6x6 nebo 6x7. Dlouho jsem považoval střední formát negativu za nejmenší použitelný. Postupně, jak se zvyšovala kvalita materiálů a objektivů, jsem začal používat i kinofilm. Kinofilmové zrcadlovky jsou přeci jen pohotové na rozdíl od velkoformátových kamer. Fotoaparátů mám několik, asi nejvíce používám Pentax 6x7.

Vzpomínáte si na první okamžik, kdy vás focení chytlo, a na chvíli, kdy jste věděl, že se jím budete živit?

S fotografií jsem se setkával od dětství vzhledem k tomu, že rodiče byli fotografové a také děda byl fotograf. Moje úplně první fotografie byly vlastně fotogramy, které jsem v dětství vytvářel, když jsem doma objevil fotografický světlocitlivý papír. Pokládal jsem různé předměty na papír a pak osvětloval. Vznikly tak různé obrazy. Jelikož jsem ještě netušil, že je potřeba obraz ustálit, všechny zmizely. Dříve než samotné fotografování mne zaujal samotný fotografický proces. S fotogramy se také začíná, nebo spíš začínalo na fotografických učilištích a středních školách. Skutečně vážně mne začala fotografie zajímat asi až později na střední škole díky učitelům …

Jaká byla vaše první fotka, na kterou jste byl hrdý?

No, hrdý, to asi ne, ale první fotografie, které se lidem líbily a mám je do dnes, jsem udělal asi v mých šestnácti. Byly to takové romantické krajiny, stromy v husté mlze. Tyto fotografie silně ovlivnila tvorba Josefa Sudka. Tenkrát byl pro mne důležitý, jako asi i pro mnoho dalších začínajících fotografů. Sudek ovlivnil i mladší generaci, a dokonce i dnes je Sudkův odkaz znát v pracích některých mladých fotografů.

Jak se díváte na velký a rychlý rozvoj digitálního focení? Čím si myslíte, že je způsobené? Cenovou dostupností či něčím jiným?

Nemyslím, že rozmach digitální fotografie způsobila cenová dostupnost fotografických přístrojů. Profesionální vybavení bude dnes asi stejně drahé nebo možná dražší než v dobách analogové fotografie. Dnes je ale daleko jednodušší dosáhnout poměrně přijatelných výsledků bez znalostí fotografické práce. Často opravdu stačí jen zmáčknout spoušť. Dříve trvalo poměrně dlouho, než se podařilo udělat první fotografie. Bez určitých znalostí a dovedností to nešlo, jen zájem nestačil. Pokud se brzy nedostavují výsledky, většinu lidí to odradí. To, že se věnuje fotografování stále více lidí, by nemělo být na škodu. Spíše mi vadí, že díky snadnosti pořizování fotografií vzniká spousta zbytečných fotografií opsaných z historie fotografie dávné i nedávné, jen pořízených novou technologií.

Zaujaly vás některé fotografie vašich kolegů, kteří s vámi U Rytíře vystavují?

Myslím, že je to především díky koncepci kurátora výstavy Luďka Lukůvky zajímavá výstava. Asi nejvíc mne zaujaly fotografie Viktora Kopasze. Vždy jsem si tak trochu myslel, že nejzajímavější čeští fotografové jsou vlastně Slováci, nejsou tolik svázáni tradicemi, proto jsou asi tak kreativní.

Moc pěkné jsou také fotografie Davida Cysaře, jeho fotografie by byly zajímavé, i kdyby je vyfotil na kinofilm. On ale používá více než velký formát. V neposlední řadě jsou zajímavé fotografie Michaela Čtveráčka, především část Druhý břeh.