Kromě vyjmenovaných věcí je tu k vidění i původní kulatý stolek z kavárny, který prošel renovací, nebo popelníky na nožičkách. „Věc, kterou kvůli zákazu kouření ve veřejných prostorách už běžně neuvidíte,“ podotkla za organizátory Milena Lánská ze spolku Ještěd 73.

PŘISPĚLI I NÁVŠTĚVNÍCI

Některé exponáty pocházejí z vlastnictví Severočeského muzea, které před časem požádalo veřejnost, zda někdo vlastní části původního vybavení a mohl by je věnovat. Další předměty jsou majetkem spolku. „Myslím, že už jde o docela slušnou sbírku,“ zhodnotil ředitel Severočeského muzea Jiří Křížek.

Často jde o naprosté unikáty. Většinu vybavení si totiž během let odnášeli i samotní návštěvníci. Známá je historka o tom, jak mizely části unikátní jídelní soupravy navržené novoborským sklářem a designérem Karlem Wünschem. „Soubor měl tak velký úspěch, že se začal brzy po otevření Ještědu ztrácet. Kdo neměl moka šálek Ještěd doma jako „suvenýr“, byl zkrátka břídil,“ popsal před několika lety sám Wünsch. Kávový soubor kvůli tomu musel být po pouhých třech měsících stažen z oběhu a užíval se pouze v salonku.

SVĚTOZNÁMÁ FIRMA

S instalací výstavy pomohla firma, která patří mezi špičky evropského výstavnictví, pražská Miba. Její zakladatel, architekt Milan Baše, byl s Ještědem spjatý od samého začátku. Pracoval totiž na dokumentaci stavby a znal se dobře i se svými kolegy z libereckého SIALu, kteří spolu s Karlem Hubáčkem stavbu tvořili. „Znal jsem celou tu partu. K Ještědu mám srdečný vztah a můžu říct, že k němu za ta dlouhá léta už tak trochu patřím,“ vypráví.

Podle Mileny Lánské patří k hlavním patronům. „Před lety nám jeho firma připravila prezentaci Ještědu na Prague design weeku, což obrovsky pomohlo, když jsme sháněli sponzory na repliku původního baru,“ pochvaluje si.

UNESCO JE VZDÁLENÉ

Přestože unikátní objekt Ještědu patří mezi nejkrásnější české stavby, zápis do světového kulturního dědictví UNESCO, o kterém se už léta mluví, je zatím v nedohlednu. Jedním z důvodů jsou majetkové poměry. „Je to bohužel ještě běh na dlouhou trať. Stavba patří Českým Radiokomunikacím, které nechtějí odprodat ani část, a z toho důvodu není možné čerpat dotace na opravu,“ říká krajská radní pro Květa Vinklátová.

Záměr se tak podle ní dostává do začarovaného kruhu: pokud nebude památka opravena, nemá šanci s případnou žádostí uspět. České Radiokomunikace sice do oprav investují, ale postupně, takže to vypadá na dlouho. Kraj ani město Liberec zase nejsou vlastníky, aby mohli požádat o některou z dotací.

Podle odborníků má však záměr i svou stinnou stránku. Jakmile se nějaká památka dostane na seznam UNESCO, stane se obrovským turistickým lákadlem. Otázkou tedy zůstává, zda má nejen samotný horský hotel, ale i další zázemí včetně parkovišť kapacitu na rozšíření, aby stovkám dalších návštěvníků vyhověl.