Ondřej Pavelka: Dnes by Haškova politická strana vyhrála volby

Volnou divadelní adaptaci jedné z nejskvělejších satir, která spatřila světlo světa v českých zemích a zachovala si sílu a humor i sto let od svého vzniku, připravuje činohra libereckého divadla.

Jaroslav Hašek v ní mapuje mnohdy obskurní, fraškovitý a veskrze pitomý charakter politiky a veřejného života vůbec. A zdá se, že i když uplynulo zmíněných sto let, Haškův místy až brutálně satirický pohled na politiku a věci veřejné k nám stále mluví současným jazykem. Inscenace bude mít premiéru zítra 30. ledna od 19 hodin ve velkém divadle.

V rozhovoru Ondřej Pavelka povídal nejen o inscenaci Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona a Jaroslavu Haškovi, ale i o dalších hrách, na kterých v Divadle F. X. Šaldy spolupracoval, i o svých dalších projektech v pražských divadlech a na filmovém plátně.

Strana mírného pokroku v mezích zákona byla původně recesistická politická strana, kterou založil Jaroslav Hašek.

Ano. Stolní společnost si vymyslela recesi. Hašek kolem toho napsal mnoho úvah a prohlášení, která vyšla knižně jako Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona. Tento titul jsme si vzali jako základ, inspiraci.

Nakonec ale získala poměrně dost voličů. Myslíte, že by se to mohlo stát i dnes?

No tenkrát to skončilo tak, že dostali v hospodě do huby a byl konec. My si ale myslíme, že kdyby taková strana vznikla dnes, tak by volby vyhrála. To byla naše prvotní úvaha, než jsme začali tvořit. Hlavně je potřeba říci, že nejde o žádnou politickou satiru. Napsali jsme hru, která je inspirovaná Jaroslavem Haškem. Jsou v ní zachované některé Haškovy texty. Autor se snažil o haškovský jazyk, ale vznikla svébytná inscenace, kterou jsme napsali přímo pro liberecké divadlo a pro konkrétní herce.

Autorem hry je váš syn Kryštof Pavelka. Spolupracujete spolu často? V Liberci jste naposledy dělali společně Hodinového hoteliéra.

Ano, hru napsal můj syn. Spolupracujeme spolu už nějaký ten rok. Není to novinka. Už jsme spolu pár inscenací udělali autorsky i dramaturgicky. S velkou radostí vždy říkám, že u Svěráků je to tak, že starý píše a mladý režíruje, tak my jsme to otočili. Mladý píše a starý režíruje.

Kolik her už jste v Liberci dělal?

Čtyři. Nejprve Shakespeara Večer tříkrálový, pak také loni v dubnu měla premiéru inscenace Hodinový hoteliér a zítra odpremiérujeme Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona.

Jaroslava Haška, se mi zdá, buď lidé přímo milují, nebo nenávidí. Nejspíš to bude tím jeho bohémstvím a zálibě v alkoholu…

Škoda, že tu není Kryštof. Ten by o tom dokázal hrozně pěkně mluvit. Dost se o jeho tvorbu zajímal. Je to zvláštní, jak lidé „čtou" Haška, jak si ho pro sebe překládají. Je to jeden z našich největších a překládaných autorů. Já doufám, že naše představení dokáže, že jeho jazyk nezestárnul. Když si dnes otevřeme Švejka nebo Stranu pokroku…, tak zjistíme, že je velmi živý a moderní.

Takže i po sto letech jsou jeho díla velice aktuální…

Je strašně pěkné, jak je v každé hospodě napsané „To chce klid!" a obrázek Švejka. Tuhle větu v Haškovi nenajdete. Lidé si to takhle vykládají. Za tou strašnou legrací je nějaký smutek, tragika a jasnozřivost. On si také chlapec prošel různými věcmi… Jeho život nebyl lehký. Jasně, byl trošku opilec, trošku zlobil, ale zároveň byl hrozně vzdělaný, inteligentní a zarputilý. Máme Haška spojeného s dobráckými Ladovými ilustracemi. Takhle my ho nejvíce známe. Také z výtečného filmu s Hrušínským. Češi obecně se na něj chtějí dívat laskavě, že je to takový kumpán z hospody, srandista, ale za tím vším je smutek a tragika. Nechci se tedy opakovat. Ale sranda je to bezpečně. I naše představení, doufám, legrace bude. Smutek tam přítomný bude, ale od divadla jsem dostal zadání, aby to byla komedie. Pevně věřím, že to bude hlavně vtipné.

Na této novince s vámi také spolupracuje liberecký sbor Severáček. Budou zpívat pouze jednu písničku nebo budou přítomní v celém představení?

Ve hře je jedna velká hudební pasáž, kde Severáček zpívá. Jsou tam od začátku až do konce a jsou výborní. Strašně krásně zpívají. Mají tam asi pět písniček. Není to v žádném případě muzikál, ale hudby je tam dost a myslím, že se Mikimu Jelínkovi povedla.

Na jaké herce se můžeme těšit? Je tam vyloženě nějaká hlavní role?

Inscenace nemá vyloženě hlavní role. Je to týmová práce. Samozřejmě jsem si vybral herce, kteří se mi líbí a se kterými už jsem spolupracoval Václava Helšuse a Ladislava Duška. Strašně obdivuju všechny liberecké herce z činohry, protože začali zkoušet asi tři dny po Faustovi. Vím, že to pro ně muselo být strašně náročná a těžká práce. Přišli na první čtenou hodně utahaní. Měli by mít dva měsíce volno a jet do lázní nebo jezdit na lyžích, ale oni hned spadli do inscenace se mnou. Jsou bezvadní.

Koho dalšího uvidíme?

Přivedl jsem si Danku Markovou, která hraje v Hodinovém hoteliérovi. Druhou ženskou roli hraje Bára Mottlová. Z pánů jsou tam ještě: Michal Maléř, Josef Jelínek, Jakub Albrecht, Martin Polách, Martin Stránský.

Jednou jsem vás potkala na představení v Malém divadle, myslím, že to byl Šťovík, pečené brambory. Chodíte se koukat na inscenace v Liberci?

Ano, sleduji to. Sice žiji a převážně pracuji v Praze, ale liberecké divadlo mám rád. Už jsem tu pár věcí dělal. Hlavně je tu teď šéf činohry Ivan Rajmont, se kterým už se známe léta a dělali jsme spolu hodně inscenací. Mám tu vazby. Také jsem tu měl kamarády, kteří spolupracovali s Naivním divadlem.

Na čem teď děláte v Praze?

Jsem stále zaměstnaný v Národním divadle. Zároveň působím už léta v menším divadle A Studio Rubín na Malé Straně.

Co filmy? Seriály?

Hraju samozřejmě v nekonečném seriálu Ulice. Zrovna včera jsem tu měl schůzku s lidmi z Jizerské padesátky. V A Studiu Rubín hrajeme inscenaci, která se jmenuje Padesátka, je to o Jizerské padesátce i není. Je to o padesátikilometrové běžecké trati. Včera jsme se právě domlouvali, že by byli rádi, kdybychom to zahráli pracovníkům z tohoto závodu. Bohužel jsme nenašli termín, když se Padesátka běžela, tak se snad teď domluvíme. Je to dárek pro zaměstnance. Zároveň chceme tuto inscenaci natočit jako film. Měl by to být debut Vojty Kotka, který se začne točit v březnu. Až skončím se zkoušením tady v Liberci, čeká mě příprava na film, jejíž součástí bude několikadenní pobyt na horách, kde se budu s odborníky učit, jak se správně pohybovat na běžkách. Jsem totiž spíš sjezdař.