VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Diváci jsou slušní. Největší prohřešek je spánek

Rozhovor s inspektorkou hlediště Jitkou Toušovou, která pracuje v libereckém Divadle F. X. Šaldy již dvacet čtyři let.

19.9.2013
SDÍLEJ:

INSPEKTORKA JEVIŠTĚ v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Jitka Taušová působí v kulturním stánku již 24 let.Foto: Deník/Hana Langrová

Divadlo tvoří nejenom lidé, které vidíme na plakátech a na jevišti. Jsou zaměstnanci, bez kterých by vše nešlapalo, tak jak má. Jednou takovou osobou je například Jitka Toušová, která pracuje v Divadle F. X. Šaldy již čtyřiadvacet let. Začínala na pokladně a po deseti letech se z ní stala inspektorka hlediště.

Jak jste se dostala k divadlu a jak dlouho zde pracujete?

V divadle jsem letos čtyřiadvacátý rok. Zažila jsem tu všechno hezké, třeba pana prezidenta Havla. Prvních deset let jsem pracovala v pokladně a inspektorku hlediště dělám čtrnáct let.

Máte nějakou vzpomínku s Václavem Havlem?

Navštívil naše Malé divadlo, které zrovna uvádělo jeho Asanaci. V té době s ním jezdila Věra Čáslavská a další. Díval se s námi na představení a po té jsme s ním seděli v klubu. Mám od něj dokonce srdíčko na programu.

A co nějaké vtipná historka?

Hodně veselo máme na Silvestra, kdy si herci vymýšlí. Dáváme veselohry. Někdy se oblečou obráceně. Naposledy jsme uváděli Rodina je základ státu, tak my uvaděčky jsme se oblékly jako sestřičky.

Stalo se za vašeho působení i něco smutného?

Ano, stalo se nám, že nám během přestavení zemřel jeden starší divák. To bylo velmi nepříjemné. Pro něj to byla asi hezká smrt, ale pro nás to bylo velmi smutné a nepříjemné a pro jeho paní také. To byl zážitek, který nezapomenete.

Co všechno má inspektorka hlediště na starost?

Ono to zní tak hezky, viďte. (Smích) I důležitě. Inspektor hlediště se stará hlavně o návštěvníky. Celou dobu, co tu jsou, je jim k dispozici. Hlavně lidem, kteří sem přijdou poprvé. Ukáže jim, kde co je. Řeší i nepředvídatelné věci jako zapomenutí abonentky nebo lístků… Někomu se může udělat špatně. Řídím běh před představením, během i po. Mám na starost uvaděčky, šatnářky a hasiče.

Jak vypadá vaše denní náplň?

Přijdu do divadla jako první. Rozsvítím, odemknu, jdu do pokladny, zjistím si, jak je prodané představení. Každé paní uvaděčce rozdám podle počtu návštěvníků programy. Otevřu i zavřu bar. Řeším úkoly ze správy. Když končí představení, všechno musím zamknout, zhasnout. Pomáhají mi hasiči. Někdy diváci nosí hercům dárečky, tak zařídím předání. Někdy, ač nerada, musím i na jeviště. Večer přikrýváme s uvaděčkami a šatnářkami hlediště.

Změnili se diváci za dobu vašeho dlouhého působení v divadle?

Je pravda, že se leccos změnilo. Máme mnoho abonentů, kteří chodí od začátku, od čtyřicátého osmého roku. Ti jsou nám věrni. Trošku problém je se školami. Děti jsou dnes stále na počítačích a divadlo je tolik nezajímá, nebaví. Jinak bych řekla, že nejhorší období bylo v devadesátých letech, kdy lidé přestali chodit do divadla. Teď je to zase dobré.

Nejvíce bych řekla, že jsou diváci zaměření na operu. Jsou to skalní fanoušci. Zlepšila se i činohra. Hodně se teď chodí i do Malého divadla, kam začali chodit mladí lidé. Lidé začínají chodit do divadla rádi a jsme spokojení. Na balet se tolik nechodí jako na operu, ale je také hodně oblíbený. Velmi úspěšný je teď třeba Louskáček, ten se moc líbí dětem.

Jak staří diváci k vám chodí? Povídáte si s nimi a víte třeba o někom, kdo sem chodí již dlouho?

Ano, jedna paní chodí od samého začátku. Té už je osmdesát let. Nejvěrnější nám jsou tihle staří lidé, abonenti. I když teď začali chodit i ti mladí.

A co chování diváků? Jsou i neukáznění?

No, třeba usínají. Ale nemohu říci, že by byli neukáznění. Akorát ty děti běhají a jsou divoké. Je rozdíl, když přijdou školy a nebo máme jednu paní učitelku, která chodí s dětmi večer, což je úžasné. Najednou se chovají úplně jinak.

Stává se často, že diváci usínají?

Ano, třeba jeden pán sem chodil ještě jako dítě. Někdy přijde společensky unavený a usíná.

Chodí lidé společensky oblečení? V poslední době se v Praze rozmohl trend, že se do Národního divadla nechodí ve společenském. Jak se na to díváte?

K nám chodí lidé hezky oblečení. Mně se líbí i oblečky našich uvaděček a šatnářek bílá halenka a vínový kostýmek. Co se týče Prahy, máte pravdu, tam je to i tím, že jsou to turisté. Kolikrát se lidé omlouvají, že nejsou ustrojení. Žádají třeba zadní sedadla. Vyhovíme jim. Nikoho nevyhodíme. (Smích) Ani když se zapomene abonentka. Tito diváci mají stálá místa. Ale i když si zapomenou lístek, tak se to nějak vyřeší.

Co lidé v divadle zapomínají?

Kabelky, oblečení. Stane se to i v zimě.

Co nějaké neočekávané situace? Něco humorného.

Jednou se nám dokonce přihodilo, že jsme zamkli někoho na záchodě. (Smích.) Teď už to opravdu procházíme.

Na jaké představení vzpomínáte jako nejúspěšnější?

Nejvíce lidí za celou tu dobu chodilo na Nabucco. Když jsem začínala, tak představení Psychoterapie. V nedávné době Někdo to rád horké a Rodina je základ státu. Opery jsou hodně navštěvované. Hodně úspěšné jsou i muzikály: Do naha, Malováno na skle…

Co přejete divadlu do budoucna?

Přeji mu, aby mělo stále vyprodáno a hlavně, aby se tu divákům líbilo.

Autor: Hana Langrová

19.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Děti pomáhají svým rodičům volit.
116

ON-LINE: Odvolili političtí lídři, hokejista i 103letá Českolipanka Anna Hejná

Zlínští hokejisté (v modrém) v 16. kole extraligy doma hostili Liberec.
18

Hokejisté Zlína předvedli další famózní finiš a zdolali Liberec

Zaměstnankyně herny propadla hře na automatech

Liberec – Zřejmě se na noční směně nudila, tak sedla 44letá zaměstnankyně liberecké herny k automatu a prohrála na něm 50 tisíc.

Opilá žena ukradla staforda

Liberec – Podivný případ ukradeného psa vyšetřuje v těchto dnech liberecká policie. 34letá žena z Liberce celkem třikrát vlezla do cizí zahrady a při poslední návštěvě odcizila stafordského teriéra.

Historicky první vítězství je na světě. Dukla veze výhru

Liberec – Volejbalistky liberecké Dukly si došly pro přesvědčivé vítězství. V druhém dějství ale málem připustily drama.

Chmelnice, vinice, sad i pole. Škola ve Frýdlantu mění nevyužité pozemky

Frýdlant – „Jáma bude třicet centimetrů. Na dno dej trochu granulovaný hnůj, na ten polož chmel a zasyp ho směskou hnoje se zeminou. Ale pozor, nad posledním očkem bude deset centimetrů jen vrstva zeminy,“ rozdává úkoly Miroslav Kudrna, učitel na Hospodářské a lesnické škole ve Frýdlantě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení