Ve zdánlivě nevšední roli se představí jedna z nejprůkaznějších českých populárních zpěvaček Bára Basiková. V neděli 12. června jen za doprovodu varhan a klavíru vystoupí v bazilice Navštívení Panny Marie v Hejnicích, a to u příležitosti oslav 800. výročí založení Hejnic. S Bárou Basikovou platí, že bychom našli asi jen málo umělkyň, které se mohou pyšnit pověstí, jaká je vlastní jí. S úspěchem stála v posledních více jak dvou dekádách snad u všech zlomových okamžiků domácí hudební scény.

Extravagantní talent pro legendy

Výrazně na sebe upozornila už v samých svých počátcích. Ještě před revolucí totiž přijala nabídku vplout pod křídla projektu Precedens multiinstrumentalisty, producenta, ale také pozoruhodného výtvarníka Martina Němce.

A takřka současně využila i pobídky dnes již osobnosti rockové síně slávy a zakládajícího člena legendárního Pražského výběru Michala Pavlíčka pro jeho stylově fúzující a dodnes nadčasovou formaci Stromboli. V obou případech zapůsobila na tehdejší domácí scéně jako zjevení. Zatímco v Precedensu její vokál vznosně zvýraznil inteligentní pop s novoromantickými prvky, v druhém případě umocnil nevšední syntézu rockové dekadence i křehkosti.

Z talentované, navenek extravagantní a emocionálně rozbouřené dívenky vyrostla velmi rychle pěvecká profesionálka, která s pádem hudebních cenzorů, měla zaslouženě otevřené dveře do nejvyšších sfér pěvecké extra třídy, a to nejenom na domácí poměry.

Hlas konejšící „superstar“ Ježíše

Třebaže počátkem 90. let dala Basiková s narozením svých dvou dcer z prvního manželství, před pěveckou kariérou přednost roli matky, o rok později už opět fungovala na sólové dráze s vlastní doprovodnou kapelou Basic Beat. Nejširší veřejnosti se pak zcela nezapomenutelně vepsala do paměti svým čtyřletým účinkováním na Pražském výstavišti ve slavném muzikálu Jesus Christ Superstar z pera klasika žánru Andrew Lloyd Webera. V představení brilantně rovným dílem ztvárnila i zazpívala náročný part jedné z hlavních postav – Maří Magdalény. Za svůj výkon po boku Kamila Střihavky se jí pravidelně několikrát v týdnu dostávalo ovací ve stoje. Podmanivě zapůsobila i ve svém esotericky laděném projektu The Dreams Of Sphinx realizovaném při Křižíkově fontáně, rovněž na Výstavišti.

Královna popu na útěku před slávou

Na přelomu milénia se zhostila účasti i v dalších významných muzikálových projektech jako byla Rusalka a Johanka z Arcu, později pak přišla na řadu veleúspěšná Kleopatra či Dáma s Kaméliemi, opětné ve spolupráci s Michalem Pavlíčkem. Nechyběla ani na exkluzivním albu Královny popu v opeře, v němž se uvedla jako jedna z div domácí ženské pěvecké scény. Od roku 1990 se navíc prosadila jako literární autorka prostřednictvím dvakrát vydaného románu Rozhovory s útěkem. V něm se „vypsala“ ze svého problematického dospívání, které bylo důsledkem dětství, poznamenaného přehnaně striktní až necitlivou výchovou rodičů.

Přes množství pozoruhodných nahrávek skládajících se z vlastních sólových alb, muzikálových či tzv. new age projektů, však na ni od roku 2002 doléhaly i neutěšené poměry v českém hudebním show byznyse. V tomto období totiž umělecký záběr či třeba jen dobrá vůle interpreta jít si vlastní cestou stále častěji kolidovaly s požadavky velkých gramofonových firem, které s nástupem kultury počítačových her, novými trendy a přelétavým vkusem mas, tlačily i dříve svobodně uvažující umělce do často problematických kompromisů.

Tento stav se podepsal i na vývoji Báry Basikové, třebaže v té době platila za jednu z těch výjimek, které se současně dokázaly stát hudební celebritou, aniž by k tomu potřebovaly přízeň bulvárních novinářů. Pro svoji povahu rockerka se slabostí pro alternativní a novovlnný pop 80. let se proto od poloviny minulé dekády stále častěji a záměrně stahovala mimo záběr hlavního proudu a svůj čas dělila mezi péči o rodinu a vybrané projekty oslovující sice menší, ale tím vnímavější část publika.

Nejlepší vysvědčení za její kariéru

Dnes si „svoje“ akce pečlivě vybírá a čas, který dříve obětovala plně vytíženému pracovnímu itineráři, věnuje péči o své dvě dcery Annu a Marii, ale i syna Theodora ze svého současného vztahu se svým třetím životním partnerem. A toto poslání ji bezezbytku naplňuje, jak potvrdila i v rozhovoru, který jsme spolu vedli před několika lety. Na téma tehdy uvedla:

„Nikdy bych netušila, že takový vztah mezi matkou a dcerou může být tak nádherný. Pořád spolu trávíme hodně času, chodíme do divadel, do kina, jezdíme společně na víkendy, na výlety. Můžeme si všechno říct. Už od jejich útlého dětství jsme neměly žádná tabu, hovořila jsem s nimi v klidu a normálně i o intimních tématech – porodu, sexu, homosexualitě. Přitom se svou vlastní matkou jsem se nemohla bavit vůbec o ničem, spíše jsem se jí bála. Naši mi stále jen něco zakazovali, což mě vedlo nakonec ke lžím, protože kdybych přiznala nějaký průšvih, byl by oheň na střeše a čekal by mě vejřez. Jako rodič jsem se proto snažila dělat vše naopak, aby moje holky neměly strach mi nic povědět a věděly, že je za to nezmlátím. Když totiž třeba v deseti letech nebude mít vaše dítě problém přiznat rozbité okno, máte možná šanci, že v osmnácti můžete mít pod kontrolou i případné drogy. Myslím, že člověk vychovává děti tak nějak instinktivně. U mě se navíc jednalo o první zkušenost, protože jsem je nikdy předtím neměla. Samozřejmě jsem se dopouštěla chyb, něco bych dnes třeba provedla už jinak, ale myslím, že ten výsledek je docela dobrý. Pro mě je třeba největší pochvalou, když mi ve škole paní učitelky řeknou – máte bezva děti, jsou to prima kamarádi, jsou slušné, hodné a dobře vychované. Za vaši výchovu je tohle nejlepší vysvědčení, jaké můžete dostat.“

Speciálně pro ty, jež umí naslouchat

Ze svých pěveckých kvalit však Bára Basiková nic neztratila ani jako svědomitý rodič skrývající se před křečovitými grimasami show byznysu. Přesvědčit se tom lze právě na jejím nedělním vystoupení. Není cenné jen tím, že je jednou z výjimečných příležitosti, jak zpěvačku opět spatřit naživo. Právě jeho komorní charakter dává vyniknout jejím kvalitám a stejně tak i samotný žánr.

Kromě duchovně pojatých alb, která v 90. letech vydala pod názvem Gregoriana I a II, je totiž už nějaký čas nedílnou součástí jejího repertoáru i pozoruhodný projekt Veni Domine speciálně sestavený pro netradiční historické prostory.