Popsat sobotní vystoupení slovenské skupiny Collegium Musicum v jabloneckém Eurocentru by se dalo dvěma slovy: velkolepé a výjimečné. Velkolepé svým hudebním obsahem a výjimečné použitím hammondových varhan.

Skupina vznikla začátkem sedmdesátých let a stylově ji lze zařadit do proudu zvaného art-rock.

V této době rocková hudba vyrůstala z puberty a začínalo její sbližování s jinými žánry. S jazzem, ethnem a v případě Collegium Musicum s vážnou hudbou, přesněji řečeno s hudební avantgardou přelomu 19. a 20. století. Svědčí o tom už to, že autorem první skladby Mikrokosmos byl maďarský skladatel tohoto období Béla Bartók.

Desetiminutová kompozice byla většinou v neobvyklém 7/4 rytmu. Bohatě využívala široké, mnohdy disonantní harmonie, které v rockovém zvuku zněly drsně a velkolepě. Skladba výborně uvedla všechny prvky, které pak muzikanti během koncertu rozvedli.

Větší část koncertu byla pouze instrumentální. Zpěv není nejsilnější stránkou kapely, ale byl příjemným zpestřením večera.
Nutno podotknout, že podobně sporadicky využívaly zpěv i příbuzné světové kapely jako Emerson, Lake and Palmer, Billy Cobham, Mahavishnu Orchestra nebo Jan Hammer.

Ze všech těchto kapel je styl Collegia asi nejblíže vážné hudbě. Vargův způsob hry se tolik nesoustředí na zvukovou stránku nástroje, jak ji definovali slavní hráči na tento nástroj, například Jimmy Smith, Jon Lord nebo Billy Preston, ale více využívá velkých harmonických možností dvoumanuálových varhan.

Hammondovy varhany jsou legendární velice sofistikovaný nástroj na mechanické bázi, který je předně extrémně drahý a extrémně těžký.

Proto není divu, že v poslední době výrobci zkopírovali tento zvuk do mnoha moderních nástrojů. Mnohdy i poměrně zdařile.

Nicméně, jak prohlásil Marián Varga, tento zvuk se zkopírovat nedá. Proto jsme měli příležitost slyšet originál. Myslím, že hráče na tento nástroj je možno u nás spočítat na prstech jedné ruky.

Spravedlivě je nutno dodat, že všichni členové Collegia byli skvělí. Jediným novým hudebníkem v sestavě byl bubeník Martin Valihora, který se během koncertu blýsknul obligátním bubenickým sólem. Baskytara (Tradiční Fender JazzBass) Fedora Freša zněla melodicky a pevně. Kytarista František Griglák sklidil několikrát zasloužený potlesk za strhující sólo. Jeho drsná, ale přitom zpěvná kytara kapele dodala dravost a razanci.

V době, kdy je vše vypočítáno na efekt, kdy je hudba plná levných napodobenin, nám Collegium Musicum ukázalo, že art-rock nebyl slepou uličkou hudby, ale že je to stále živá cesta. Jablonecký koncert slyšely necelé dvě stovky posluchačů.

Jan Krajník