VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Čerstvá herecká krev proudí libereckým divadlem. Máme Romea a Julii a mnohem víc

Liberec /ROZHOVOR/ - Herci Karolína Baranová a Tomáš Váhala jsou novou, nejmladší hereckou generací libereckého divadla Františka Xavera Šaldy. Patří sem i další jména jako je například herec Tomáš Dianiška nebo Jakub Albrecht a další.

10.3.2011
SDÍLEJ:

HERCI KAROLÍNA BARANOVÁ A TOMÁŠ VÁHALA. Šéf činohry Vít Vencl měl při své volbě dobrou ruku. S novými herci přichází i neotřelá dramaturgie a o skvělé inscenace není nouze.Foto: Deník/ Roman Dobeš

Skupinka mladých herců se po krátké době stala výraznou. Vzpomeňme například hru Googlink and Fucking, Pipinky z plakátu nebo úplně novou věc Přísně tajné: Hrubá nemravnost (hraje se 1. dubna), které na libereckou scénu přinášejí svěží vítr. V Liberci se tak zvolna rodí něco nového, co tu dlouho nebylo.

Všichni mladí herci včetně Karolíny Baranové a Tomáše Váhaly se také zařadili do divadelního provozu, můžeme je vidět v mnoha současných inscenacích. Pozvolna si osahávají půdu pod nohama na své vysněné cestě herectvím. Jejich mládí je také pro liberecké divadlo příležitostí oprášit i některé nesmrtelné divadelní kusy jakými rozhodně Shakespearova tragédie Romeo a Julie je.

Pro oba jmenované to je další krok a mám nezbývá než si přát, aby skupinka mladých herců překypujících energií v Liberci zůstala… Jak jsem řekl, je to něco nového, co tu dvacet let nebylo, a není to jen Romeo a Julie…

Můžete pro začátek popsat vaši cestu k divadlu (dětství, inspirace, idoly, rodinná tradice,…)?
Karolína Baranová: Jako malá jsem měla hrozně moc kroužků. Výtvarku, flétnu a violoncello, chodila jsem na náboženství a do folklorního souboru Lašánek. Neměla jsem moc času lítat venku a zlobit, na což se ale i tak čas našel, bez toho se přece dítě neobejde. Jsem z menšího města na severní Moravě a možná díky tomu, že je to Morava, se tam stále drží folklor. Jako malinká si vzpomínám, že mě rodiče brávali na zkoušky se souborem, hrála jsem si v tělocvičně, šplhala po lanech, byla jsem v tom fakt dobrá (smích) a sledovala a poslouchala lidové písně a tance. Když mi bylo asi deset, jela jsem s rodiči na nějaké vystoupení do Německa a tam onemocněla jedna tanečnice, tak mě navlékli do kroje a já to vystoupení za ni bez problému odtančila a odzpívala . Pamatuji si, že jsem si to moc užívala. To se mě drží do teď! Základní školu jsem reprezentovala v recitacích a ve zpěvu. Máma byla abonentem divadla Jiřího Myrona, a když nějaká tetka nejela, jezdila jsem já. Později, na ostravské konzervatoři, jsem obdivovala a stále obdivuji komorní scénu Arénu. Tam jsem někdy trávila víc času než ve škole (smích). Moji idolové byli Jan Hájek, Michal Čapka. Měla jsem tu čest si s nimi i tykat, ach (smích).
Tomáš Váhala: Na základní škole jsem hodně recitoval, později navštěvoval dramatický kroužek a nakonec udělal i zkoušky na konzervatoř. Všechno plynulo s nadšením pro film a filmové herce. Až na konzervatoři jsem začal objevovat divadlo.

Proč právě divadlo?
Karolína Baranová: A proč ne?
Tomáš Váhala: Nevím. Nepovím.

Jste relativně čerstvě ve svém prvním angažmá. Jaký byl váš příchod do Liberce? Bylo to překvapení? Co vás ve škole nenaučili?
Karolína Baranová: Jela jsem 7 hodin vlakem a věděla, že až přijedu, strávím tady měsíc a půl perného a prvního zkoušení Věci Makropulos. Přijela jsem na hlavní nádraží vylezla ven a dýchla na mě příroda a zvláštně postavené město. Došla jsem na vyvýšené místo, takovou vyhlídku, a tam jsem dlouho stála a kouřila, bylo mi 18 let. Pak jsem vzala krosnu s přivázanými botami Steel a šla na taxík, který mě odvezl k Malému divadlu. Co mě ve škole nenaučili? Někdy mám pocit, že vůbec nic, ale to má asi každý tyhle chvilky. Myslím, že ostravská konzervatoř je nejlepší herecká konzervatoř v České republice!
Tomáš Váhala: Ještě stále si na spoustu věcí zvykám. Ale líbí se mi tady a začínám se tu cítit dobře, ne jako někdo nový. Překvapen jsem každý den. Nikdo na škole vám neřekne, že je to ve skutečnosti ještě těžší a intenzivnější.

Role Romea a Julie vnímám jako zásadní v životě každého herce, jak je to u vás?
Karolína Baranová: Asi je to stejné! Člověk ale zjistí, až když začne zkoušet, že v té hře je obsaženo všechno, úplně všechno. Ale možná, kdyby bylo víc času na zkoušení, dokázala bych víc o tom mluvit. Teď se mi zdá, že s každou reprízou to víc a víc chápu, což je dobře. Už na to máme jen sebe.
Tomáš Váhala: Je mi 19, nemám tušení. Mě rozhodně překvapilo, jak je ta role bohatá, že Romeo není jen bláznivě zamilovaný kluk.

Cítíte jako profesionální herci nějakou hmatatelnou změnu poté, co jste prošli tímto křtem? Vnímají vás například jinak vaši herečtí kolegové?
Karolína Baranová: Člověk se musí začít otáčet. Myslím v osobním životě, do té doby si asi neuvědomuje, co je to starat se sám o sebe. Dokud je na škole, moc tyhle praktické věci nevnímá. Já jsem už na škole bydlela na privátě, tak jsem trošku pochytila, o čem to je muset se starat sám o sebe. Kolegové nás, myslím, vnímají jako rovnocenné. Snad.
Tomáš Váhala: Jediná změna je, že jsem měl možnost své kolegy při zkoušení lépe poznat. Stejně tak doufám, že oni mě také.

Máte pocit, že vás osobně tato role změnila nebo ještě změní? Co vám dává a co bere?
Karolína Baranová: Po dobu zkoušení to bylo hodně intenzivní, takže ano! Ale každá role něco dává a něco bere.
Tomáš Váhala: Rozhodně dává. Jsem v mnoha věcech drzejší, citlivější. Ale po představení taky slabý a unavený.

Jak vnímáte liberecké divadlo, co se vám líbí nebo naopak?
Karolína Baranová: Když jsem přišla poprvé před budovu divadla, nevěřila jsem, že bych mohla uhrát tak velké a krásné divadlo! Ale jak se zdá, jde to. Nechci si ale až tak moc věřit… ale vlastně musím, jinak bych to neuhrála. Když se herec dostane dovnitř a hraje, tak vnímá zákulisí jako vnímá byt 3 plus 1 a to je super! Chtěla bych, aby i Malé divadlo bylo vnímáno od lidí jako dobré divadlo a bylo třeba více navštěvované mladými diváky, což se teď daří a doufám, že to bude ještě lepší. Potřebovalo by ale zrekonstruovat a vrátit divadelního ducha i do klubu! To je podle mě dost důležité, i pro oko diváka. A mě mrzí, že to tak zatím není, protože jak jsem se na škole pohybovala po divadlech, vždycky byl divadelní duch a poznávaní herců zaměřeno tam, vytvářelo se tak určité centrum.
Tomáš Váhala: Jako fungující celek. Je to divadlo a ne žádné exhibicionistické estrády. Líbí se mi bohatost repertoáru, který bohužel moc nedoceňují diváci.

Tomáši, během reprízy jsem si všiml, jak se vám v jednu chvíli hrozně třepou ruce, dokázal jste toho ale krásně využít. Byla to nervozita nebo důsledek vašeho vkladu do tohoto kusu?
Tomáš Váhala: Je to má přidaná akce. Když člověk udělá něco nečekaného nebo šokujícího pro sebe samého, tělo takto samo reaguje. Viděno na vlastní oči.

Která část nebo dialog této divadelní klasiky se vás nejvíce dotýká a proč?
Karolína Baranová: Když jsme zkoušeli Romea a Julii, tak mě rozbrečel i nejpitomější seriál. Byla sem hodně citlivá. Můj text je tím nejvíce osahaným, jaký jsem kdy zatím měla. Speciálně některé stránky. Samozřejmě, že po nějaké době jsem text už odložila a pak to schytala nápověda. Nejsilnější je pro mě scéna pátá, když se Julie těší na Romea a chůva nikde!!! Nebo když Julie odpouští Romeovi, že v ní zabil část jí. Jde se pro lásku otrávit. Těžké je také hrát mrtvou, aby vypadala opravdu mrtvá a slyšet člověka milujícího, že chce být mrtvý taky. Je to dost nepopsatelné, neumím to vyjádřit.
Tomáš Váhala: „Vy nejste ve stavu, rozebrat můj stav“. Tolik lidí si myslí, že vás zná a že vám rozumí. A mají právo vás poučovat. Omyl!

Jaké možnosti má mladý herec? Vyhledáváte sami nové příležitosti, registrujete se do hereckých databází nebo se dá prostě jen čekat ,co se naskytne? Nebo jak to funguje, můžete to trochu poodhalit?
Karolína Baranová: Když je člověk v angažmá, je těžké dostávat se jinam. Protože zkoušíme nové a nové hry. A já si myslím, že děláme, co se dá, aby divadlo žilo. Ráda jezdím do jiných měst, divadel, na divadelní festivaly, výstavy, koncerty. Nechci se bránit ničemu, co je nové. Chtěla bych, aby se i Liberec stal místem, kde se rodí nové věci. A pak je tu divadelní svět Prahy a to je samostatná kapitola.
Tomáš Váhala: Možností je spousta, ale zájemců třikrát víc. Jsem taky zapsán v různých hereckých databázích. A spousta herců chodí z konkurzu do konkurzu. Bohužel, ani to nestačí. Je spousta výborných herců, které nikdo neobjeví, protože se jim nehodí na plakát. A přečtení pár vět na kameru o vás taky moc neřekne.

Na čem nebo kde byste rádi pracovali, pokud byste měli možnost si vybrat?
Karolína Baranová: Baví mě dělat divadlo!!! A chtěla bych kapelu (smích).
Tomáš Váhala: Na škole jsme měli také loutkoherectví, proto bych si rád jednou zkusil loutkové, pohybové nebo černé divadlo.

Autor: Roman Dobeš

10.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Výstava Metznerbund v Oblastní galerii.
9

Metznerbund v Oblastní galerii překvapuje porcí pestrého umění českých Němců

JAKUB ROSSMANN Narodil se 16. října v liberecké porodnici mamince Michaele Hesové z Liberce. Vážil 3,81 kg a měřil 52 cm.
8

Hlasujte pro nejhezčí miminko 42. týdne roku 2017

Kraj ušetřil na veřejných zakázkách miliony

Liberec – Od začátku letošního roku do konce září Liberecký kraj vyhodnotil celkem 135 veřejných zakázek za předpokládanou hodnotu 827.497.297 Kč.

Byl to dříč, vzpomíná na atleta Karla Koláře jeho trenér Vladimír Zelin

Úspěšný, nedávno zesnulý, jablonecký atlet, Karel Kolář, strávil nejdelší a také nejúspěšnější sportovní období v jablonecké TJ Liaz. Tam jej v letech 1977 až 1982 trénoval Vladimír Zelinka.

ON-LINE: Odvolili političtí lídři, hokejista i 103letá Českolipanka Anna Hejná

Liberecký kraj /FOTOGALERIE/ – Ve 14.00 hodin se otevřely dveře 583 volebních místností v kraji. Po čtyřech letech opět mohou plnoletí občané ČR volit své zástupce v Parlamentu ČR. Bojuje se o 8 poslaneckých míst v Libereckém kraji. 

Derby mělo říz! Liberec obrat dokonal v nájezdech, Litvínov nasadil posily

Litvínov – Osmý pokus libereckým vicemistrům vyšel a konečně slaví první venkovní výhru v sezoně. Dočkal se v jednom ze šlágrů 15. extraligového kola v Litvínově, kde díky trefě Michala Bulíře vyhrál 3:2 po samostatných nájezdech. Bílí Tygři dvakrát prohrávali, avšak vždy dokázali srovnat krok a obrat nakonec v nájezdech dokonali.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení