„To mi umožnilo nahlédnout do osudů mnoha lidí,“ svěřuje se autorka a hned dodává: „Těch šťastných i méně šťastných.“

Knihy autorka miluje už od dětství

Láska ke knihám ji provází od dětských let. „Tou první, nejmilejší byly pro mne Karafiátovi Broučci,“ usmívá se. Sama pak začala literárně tvořit až od svých třiatřicetin. Tehdy byla členkou literárního kroužku při Okresním kulturním středisku v Liberci, kam docházel i významný básník Ludvík Středa. „Dodala jsem si odvahy a poslala první básně do Mladé fronty, jedna pak k mé radosti vyšla,“ vypráví.

Pak přišlo delší období, kdy psala „do šuplíku“, než se zrodila v roce 2003 první knížka veršů Plakat se nesluší, následovaly sbírky Všechny hvězdy pro vás (2004), Na strunách harfy (2006), prózy Na konci duhy (2007) a Medové dny (2009). Její poslední sbírka Cestami k sobě vyšla nedávno.

Poslední sbírka zralé milostné lyriky

V ní už se prezentuje jako zralá básnířka milostné lyriky. Věnovala ji památce svého muže. „To neznamená, že její obsah je zahalen do černého flóru,“ upozorňuje předseda SKS Ladislav Muška. „Jsou to verše, které mají obecnou platnost pro každého citlivého čtenáře, navíc verše vzácné srozumitelnosti a čistoty,“ hodnotí sbírku.

„Laskavá slova v pravou chvíli potěší víc než třpytný diadém,“ svěřuje se autorka v jedné z básní. A milostná tónina zaznívá v řadě dalších veršů.

V básni Za světlem volá: „…až najdeš lásko milník mých ztracených cest, podej mi ruku, za tebou půjdu, za světlem nechám se vést.“

A v jiné básni cítí lásku „jako věčnou melodii, po všechny časy posvátnou.“

Vzpomíná na svůj sňatek před padesáti lety verši: „…ty vedle mě, já vedle tebe a naše vroucí slova jak růže v plném slunci se rozvinula…“

Příroda je pro autorku další zdroj tvorby a jako pramenitá voda se vine v řadě básní, nepostrádajících nápaditých a osobitých metafor. „Jednou ráno zase přijde jaro a všude samé rašení, oblohy azur oblékne své roucho a bzukot včel… a mámení…“ čteme v jedné z básní. Jinde zase píše o „loukách, co vítr s trávou dovádí.“ Přispěla i do almanachů severočeských spisovatelů. V antologii z roku 2009 Kde se země provinila, věnované ochraně přírody, zazněla její zarmoucená slova: „Pak už jen Měsíční krajina, studená a cizí, neusedla vížka na hedvábný mech, z té zkázy i HVĚZDÁM tajil se dech.“

Na jaro chystá novou knížku

A co chystá? V letošním roce by měla vyjít její třetí próza - kniha povídek, které by mělo vydat opět pražské nakladatelství Balt-East.

Autorka miluje verše Jaroslava Seiferta, Josefa Hory a Jana Skácela.

Často poslouchá hudbu, vážnou i koncertní. „A jsem posedlá souly, zvláště těmi černošskými,“ vyznává se. Má ráda fyzickou práci a za největší hodnotu považuje rodinu a v ní lásku. „Tam, kde je láska, se vše daří,“ je přesvědčená. A skromně dodává, že chce zůstat tak trochu v pozadí, spíš bojovat za ty druhé. A její životní krédo? Být prospěšná a nikomu neškodit.

Arnošt Herman