Baletní soubor Šaldova divadla uvede premiéru bonusového průvodce světem tance

Může oslovit umělecký balet širší publikum a ještě nádavkem zábavně vzdělávací formou?

Za běžných okolností by tato otázka byla zejména ze strany konzervativních ctitelů žánrů již dopředu odsunuta na vedlejší kolej jako zcela pošetilá. Z pohledu skutečných profesionálů, kteří, než by se prostřednictvím baletu akademicky i umělecky exhibovali, cítí ze svého projevu radost a tvůrčí naplnění, však tentokrát zaznívá zcela konkrétní ANO. A nikoliv náhodou se tak děje právě na půdě baletu libereckého divadla F. X. Šaldy.

Pod vedením jeho šéfové a choreografky Aleny Peškové zde totiž, na první pohled až spontánním způsobem, vzniklo mimořádné představení s výmluvným názvem Posedlost baletem. Jeho premiéru budou moci diváci zhlédnout dnes večer na scéně Malého divadla.

Posedlost baletem – touha vědět víc

Ballet (Ob)session neboli Posedlost či posezení s baletem (dvojvýznamový výklad vychází vstříc divákovu rozpoložení i naturelu), je představení opravdu velmi nevšední, a to hned z několika důvodů. Zájemci jej totiž budou moci zhlédnout mimo běžné abonomá – předplatné. Současně tak vlastně představuje i jakýsi bonusový dárek pro diváky. To jsou ale pouze dílčí a technické detaily.

O tom podstatném se v rozhovoru zmiňuje už sama Alena Pešková. „Neobvyklé, a jak doufám i atraktivní provedení tohoto projektu je dáno například i tím, že se v tomto případě balet ocitá netradičně na scéně Malého divadla. Asi vůbec poprvé - a já zároveň doufám, že ne naposledy – tu balet rovněž spolupracuje s činohrou.

Výsledkem toho je, že se každý, kdo toto představení projeví chuť zhlédnout, bude mít možnost dozvědět se něco víc o baletu i o tanci jako takovém jasnou a současně zábavnou formou. Účinkovat v něm totiž budou i dva herci činohry, pan Dianiška a Albrecht, kteří večerem budou provázet záměrně v roli takových baletních diletantů a na tom základě vtipně komentovat výstupy jak klasického baletu, tak třeba lidového tance.“

Čili dá se říci, že vlastně budou i sami sobě navzájem pokládat takové typy otázek, vlastní nejčastěji laikům, kteří se chtějí dozvědět něco, o čem sami nemají příliš potuchy?
Ano přesně tak. To dává totiž současně šanci představit divákům i to, co se na repertoáru libereckého divadla běžně neuvádí, například ukázky z velkého klasického baletu. V tomto případě tedy diváci uvidí třeba padede z Labutího jezera ve zcela excelentním provedení, ale i charakteristiku domorodého tance, hip-hopu, nebo flamenga, jehož ukázku připravila vynikající lektorka španělského tance paní Lenka Glasnerová. Těch stylů tam bude zastoupeno opravdu hodně, takže nuda rozhodně nehrozí."

Tanečníci v rolích choreografů

Má toto představení svůj předobraz například v nějakých projektech, které jsou v tomto ohledu typické na zahraniční scéně?
Ano, v podstatě zde na půdě divadla premiérově vzniká jakási „dílna choreografů“ - to, čemu se na světě už několik let říká „choreographerś workshop, a je to vlastně šance, jak dát příležitost, jak dát tanečníkům šanci zahrát si na choreografy. U nás začal tento typ představení jako první realizovat taneční mistr Pavel Šmok, tuším pod názvem Jak se dívat na balet. Jeho provedení mělo opravdu velký úspěch – zejména u studentů středních škol, jejichž žáci se tímto třeba i prvně seznamovali s baletem. Národní divadlo zase v tomto duchu mělo svou Baletomanii. Takže, mám opravdu velkou radost, že tento formát můžeme představit i v Liberci, a to vůbec poprvé.

Prostor pro skryté talenty

Už jste vlastně zmínila, že představení vlastně z velké části vytvářejí sami tanečníci, takže další hodnota tohoto projektu spočívá v tom, že jim umožňuje další vývoj a dokonce může odkrýt i jejich talent v oblasti další umělecké profese. Jak konkrétně se ale vlastně do představení zapojují?
Členové souboru se sami stávají choreografy, spolupracují se svými kolegy, vyzkoušejí si jaké to je, navrhnout kostým, vybrat hudbu, nasvítit scénu… A jak jste sám nadnesl – je velmi důležité dát šanci tanečníkům – a možná potencionálním choreografům. O tom nás může přesvědčit mnoho příkladů z nedávné historie baletu. Pro mě je asi tím nejzářnějším - Stuttgartský baletní zázrak – jak se tento jev již oficiálně nazývá. Pod vedením Johna Cranka a jeho následovatelů se zde formovaly takové choreografické hvězdy jako „náš“ Jiří Kylián, Uwe Scholz nebo Wiliam Forsythe. Bylo by tedy hříchem nevyužít tuto možnost i na půdě libereckého baletu, kde, jak jsem se sama mohla přesvědčit, se baletní tým skládá skutečně z velmi výrazných a všestranných individualit.

Atmosféra jiná než bývá obvyklé

Další přínos představení může být ale zřejmě i v tom, že se tanečníci vžijí do vaší role choreografky i vašich kolegů z oboru, čímž se, jak odhaduji, může výrazně prohloubit vzájemná spolupráce.
Tohle je nesmírně důležité, protože opravdu řada z nich pochopí, jak se při vzniku představení cítí ta druhá strana - nejenom choreografové, ale třeba i repetitoři. A skutečně se mi potvrzuje, že ta atmosféra už je od počátku trošku jiná než obvykle, více kreativní a tolerantní. A to, že se k tomu všichni právě takhle postavili, si velmi vážím. Není to jenom o snaze či dobré vůli, ale vyzařuje z toho opravdová profesionalita, takže věřím, že by to opravdu mohlo dobře fungovat a vzniknout z toho i něco většího. Celému souboru bych proto opětně znovu poděkovala za tuto premiéru mimo plán, za jejich nasazení, nadšení a hodiny zkoušení navíc.

Když odhlédneme od členů baletu v roli jeho tvůrců, s kým se vám při realizaci Posedlosti baletem spolupracovalo nejlépe?
Mé díky patří určitě i repetitorům Marii Gornalové, která se podílela hlavně na „klasické“ části představení a Haně Turečkové, která k nám nastoupila do funkce pedagoga a repetitora od ledna 2011 a dle mého názoru, na souboru velmi výrazně zapracovala. Sama je již uznávaným choreografem a já doufám, že se naši diváci s její prací nepochybně ještě setkají.

Způsob, jak říci, že tanec je skvělá věc

Jak bude večerní představení zhruba vypadat, neboli do čeho vlastně pánové Dianiška s Albrechtem publikum zasvětí, nebo si v jejich prospěch sami mezi sebou osvětlí?

V podstatě se vždy soustředí na poutavý i vtipný komentář k jednotlivým výstupům či prvků. V takových případech třeba i zastaví děj a okomentují kupříkladu, co je přešláplá pirueta, développé, asamblé, promenáda v attitude… Zkrátka dáváme divákovi trošku nahlédnout i do té naší terminologie a zákulisí, kdy se současně seznámí i s baletním tréninkem nebo se jim popíšou špičky – baletní obuv. Bude to takový pestrý pel-mel všeho, co s baletem souvisí.“

Balet je nicméně vnímám jako velmi seriózní umělecká záležitost. Myslíte si, že tohle provedení bude moci oslovit i jeho skalní a tedy v řadě případů velmi, ba někdy až hrubě konzervativní příznivce, kteří setrvávají v názoru, že tomuto, z jejich pohledu, až akademickému prostředí, popularizace tématu nesvědčí?

Já doufám, že ano, protože ta jednotlivá čísla jsou uzavřená, a sama o sobě velmi seriózní a nadto skvěle provedená. Pouze jsou podávána vtipnou a odlehčenou formou, což může, ba dvojnásobně v dnešní době, pověsti baletu jen prospět. Jestliže by takovémuto představení něco uškodilo, pak spíše, kdybychom si během něho jen hodiny suše povídali o nějakých pozicích. To by myslím byla velká škoda. Smyslem projektu je totiž přiblížit tohle krásné umění hlavně mladé generaci, aby si při něm přišla na své a prostřednictvím vlastní zkušenosti mohla říci, že balet a tancování všeobecně je skvělá činnost a ne pouze jenom nacvičování nějakých padedé…