Po sto dvaceti letech dostane drama Gabriely Preissové muzikálově-taneční podobu na jevišti Divadla F. X. Saldy. Premiéru má v pátek 13. listopadu a režie se ujala šéfka baletu Alena Pešková.

Příběh švadlenky Evy, která u manžela naráží na fatální společenské předsudky a u milence na pohodlnost, se představí současnou hudbou a moderním tanečním slovníkem. Nadčasové téma rozvodu, paralelních vztahů a společenských „norem" si choreografka a autorka libreta vybrala záměrně: „Fascinuje mě, v jakém opačném extrému se dnes naše společnost ocitá. Svátost manželská je pouhá fráze. Je Eva schopna vzít svůj život do vlastních rukou? A jakou cenu platíme za osobní svobodu a svou vlastní volbu?" vysvětlila Pešková. Taneční novinka se hudbou a tanečním stylem velmi blíží „baletnímu muzikálu".

V hlavní ženské roli alternují dvě tanečnice Veronika Šlapanská a Marika Hanousková.

Herecky náročné

„Četla jsem knižní předlohu. Pro mě je role Evy těžká herecky, protože má určitý vývoj, který by měl divák zachytit a pochopit. Takže na tom při zkouškách pracuji. Co se týče příběhu, tak režisérka zachovala vše z původního příběhu," upřesnila jedna z představitelek Veronika Šlapanská.

V hlavní mužské roli Mánka se představí Jaroslav Kolář. „Místy je to hodně těžká pantomima. Zahrát emoce výrazem a přenést je na lidi je velmi složité. Do role se dostávám až během zkoušek, nemusím to číst nebo studovat. Na středeční zkoušce mi došlo, jak svou postavu ztvárním. Dnes to byla plodná zkouška. Většinou to přijde přirozeně," smál se představitel hlavní mužské role Mánka Jaroslav Kolář.

Manžela Evy ztvární Alexey Yurakov. „V Gazdině robě je spíš důraz na hereckou stránku a to je pro mě těžké. Nejsem profesionální herec. V tomto baletu je zapotřebí zahrát dobře i herecky, aby divák pochopil, o čem děj je. Bude to spíše taneční muzikál," dodal Yurakov.

Na jevišti se v roli vypravěčky představí skvělá muzikantka a hráčka na kvinton Gabriela Vermelho. „Nechaly jsme se s Alenou Peškovou inspirovat Slováckem místem, kde se Preissové drama odehrává. V hudbě, choreografii i kostýmech jsou odkazy na moravské lidové písně, ale jinak diváci uslyší současnou hudbu, spíše minimalistickou, ale velmi taneční," charakterizuje scénickou hudbu skladatelka Gabriela Vermelho.

Gazdina roba

Gabriela Preissová, Alena Pešková, Gabriela Vermelho

Divadlo F. X. Šaldy, Liberec

Premiéry:

Pátek 13. listopadu

Sobota 21. listopadu

Repríza

Sobota 19. prosince

Rozhovor s Alenou Peškovou a Gabrielou Vermelho

Hudba v rukou dvou žen

O své spolupráci povídaly režisérka, choreografka a autorka libreta Alena Pešková a autorka Hudby Gabriela Vermelho.

Jak se doplňujete?

AP: Já napíši libreto a zvláště pak i hudební scénář, kde popíši, co se v jednotlivých výstupech odehrává „technicky", o jaké emoce v mém pojetí jde, délku výstupu, tempo, někdy i takt, rytmický vzorec, užití nástrojů, určitou tektoniku… a pak je to na debaty, „předzpívávání" a „předtancovávání".

GV: Pro mě je to práce pak hodně doma, v mém vlastním malém studiu. Točím si sama všechny zpěvy, housle, kvintony, klavíry, letos jsem už přibrala i elektrickou kytaru nebo lyru. Pak si vytvářím svoje vlastní ruchy, zvuky, se kterými dál pracuji. Využívám takovou zvukovou kuchyňskou domácí revue struhadla na brambory, pytlíky s těstovinami, sklenice… všechny běžné předměty denní potřeby vytvářejí, když na to přijde a když s nimi člověk umí dobře pracovat, fantastické, specifické zvuky.

To zní až neuvěřitelně.

GV: Na ostatní nástroje, na které neumím, si zvu své kamarády, kolegy muzikanty. Buď opět domů, nebo pokud už je to pro mne technicky složitější natáčení, kvůli dokonalému zachycení zvuku nástroje, jako je třeba bicí souprava nebo cimbál, jako tomu bylo teď u Gazdiny roby, to už mířím do nahrávacího studia.

Co obdivujete jedna na práci té druhé?

AP: Já jsem se od začátku zamilovala do barvy hlasu Gábiny a zvuku kvintonu. Pak je to také Gábinina schopnost otevřít se, napojit se, a nechat se vcucnout tématem… V tomto stavu pak tryská melodie a rytmy …až se musí krotit:). Také je to suverénní přecházení ze stylu do stylu horor, flamenco, moravská lidovka…

GV: Mně se na Aleně líbí preciznost, styl, čistota choreografií, představivost, všestrannost, vkus, přehled… Líbí se mi, jak se chová v roli režisérky, je naprosto zažraná, přísná, ale přitom velmi slušná a k lidem laskavá, má přirozenou autoritu. Ale taky mě pak baví ji trošičku pošťuchovat, zlobit, rozvolňovat… Helena Syrovátková