Hra vychází z irské občanské války, která kulminovala kolem roku 1920, a ukazuje její smutné důsledky pro život obyčejných lidí. V Irsku řádí Irská republikánská armáda, a vedle ní za nezávislost země bojují i další skupiny. V této nebezpečné a neuspořádané době rozehrává O´Casey příběh obyvatel jednoho domu, příběh, který uzavře tragédie, jež se dotkne všech.

Válka pomáhá křivit charaktery

Novou inscenaci zasadila režisérka Kateřina Dušková spolu s výtvarníkem Pavlem Kocychem do prostoru uprostřed diváků. Publikum sleduje děj ze čtyř stran, jakoby hledělo do arény. Vtipně odděluje jeviště od hlediště jen kobercová lepící páska. Ta vyznačuje, kde prostor patří hercům a kde už divákům (v dobách lidového divadla se herci oddělili od diváků tím, že holí vyryli do země čáru). Na konci pásku vypravěč ze země strhává, a tím říká, že je konec divadla.

Scéna, zobrazující jeden pokoj v domě, je náznaková. Dveře i okno tvoří jen rám, zbytek dohrají herci. Inscenace především ukazuje, co hrůza z válečného běsnění a strach o vlastní život dělá s lidskými charaktery.

Výborní jsou Helšus a Impseil

Do zšeřelého pokoje vchází na začátku kusu bodrý Václav Helšus coby vypravěč, aby vtipně diváky uvedl do děje. Představuje jednotlivé postavy, ale i prostředí děje. To je role, která Helšusovi bytostně sedí. Umí navazovat kontakt s diváky, a umí si také udržet jejich zájem i důvěru.

Přesto je však narativní úvod hry příliš dlouhý a pro publikum únavný, neboť je nad lidské síly si vše, co vypravěč říká, pamatovat jen ze slov (jména všech postav, jejich náboženské vyznání, rodinné poměry, apod.).
Tolik slov, tolik literatury – to jde proti duchu divadla.

Vedle Václava Helšuse, který představuje ještě několik dalších postav, z herců v inscenaci kraluje především Tomáš Impseil jako spolubydlící básníka Seumas Shields. Impseil drží komickou i politováníhodnou figurku malého človíčka, jež by rád přežil, pohromadě od začátku až do konce. Postupně rozkrývá, jak ale tento směšný človíček dokáže být nebezpečný, pokud jej někdo zažene do kouta.

Tomáš Impseil, věčně navlečený v baloňáku a s kšiltovkou na hlavě, nasazenou kšiltem dozadu, využívá i svého pohybového nadání. Chvíli neposedí. Vnitřní nervozita a pohybová roztěkanost figury pak vrcholí v druhé půli, kdy postavě jde o život. Připomíná zvířátko, které zoufale pobíhá v kleci, jak nemůže najít cestu ven.

Hlavní roli hraje teprve student

Slušně vykreslili další obyvatele domu i ostatní herci – Štěpánka Prýmková, David Punčochář, Václav Jílek, David Punčochář, Jana Kabešová – Vojtková a Martin Stránský. Mají sice v minimální prostor, přesto se jejich figurky vryjí do podvědomí diváků. Šárka Bilíková hraje dívku, která tvrdě zaplatí za své zbožňování hrdinství. Jejím partnerem je teprve herecký elév, student DAMU, Tomáš Dianiška (básník). Jakoby na Bilíkovou přenesl část své herecké neobratnosti a bezradnosti. Je od režisérky velmi odvážné obsadit do hlavní role teprve studenta. Pak se nelze divit, že o lásce mezi básníkem a dívkou se jen mluví, ale nikdo ji nezahraje.

Inscenace je dost dlouhá, a i přes střelbu a výbuchy bomb rozvleklá. Je otázkou, co by mohla O´Caseyova hra dnes vůbec říci libereckému divákovi, a zda té historie v sezóně činohry není přes míru.