Jako první se však zjevili na pódiu němečtí Die Happy včele se zpěvačkou Martou Jandovou. Dcera frontmana kapely Olympic Petra Jandy poměrně brzy našla spublikem společnou řeč a především k předkapelám často odtažité liberecké publikum dokázala vtáhnout do dění na pódiu. Výkon kapely bohužel poznamenal až příliš zbasovaný zvuk snevýraznou kytarou. Odezva publika na skladby jako Big boy či Hello byla přesto přinejmenším sympatická. Nakonec došlo i kvzájemnému fotografování a téměř hodinový set Die Happy zakončila hitovka Supersonic speed.

Vtu chvíli už bylo publikum připraveno na nálož tří akordových pecek zdílny Divokého Billa. Kapela si toho byla vědoma, dlouho neotálela a ani ne čtvrt hodiny po Die Happy vtrhla na pódium. Úvod obstaralo bubenické intro a skladba Průvod, na kterou vrychlém sledu navázaly písně Bill, Brouk či Svatá pravda. Nástup kapely ovšem úplně dokonale nezvládli technici. A tak místo projekce, která měla skladby Divokého Billa doprovázet, visel nad kapelou zhruba deset minut pouze černý panel. Zajímavostí libereckého koncertu však byla také osoba banjisty Jana Bártla, který si všatně před koncertem zlomil při hře smíčem nohu a celé vystoupení tak odehrál vsedě. Ani tento handicap mu však nezabránil zahájit populární infantilitu skrývající se pod názvem Čmelák, za což si vysloužil od publika bouřlivý potlesk.

Hmyzí obsese kapely pak pokračovala vagropunkovém fláku Mrtvej o zášlápnutém brouku, aby jí za chvíli vystřídalo folkové rozjímání v Malování. Ve skladbě Kladivo se dokonce objevilo i ve zbytku koncertu téměř zbytečné didgeridoo a základní set zakončily známé skladby jako Znamení či Plakala. Poté se Divokej Bill odebral do zákulisí, aby po povinném vyvolávání odehrál plánované přídavky. Spísní Alkohol se úvalská parta nakonec definitivně rozloučila.