Kdysi dávno žila v údolí horské říčky Desné v malé, osamělé chalupě chudá vdova. Chaloupka stála osiřelá na samém kraji lesa. Od té doby co zemřel její přičinlivý muž, vdovin domek očividně chátral. Vdova často poznala velikou bídu, nouzi i tvrdá lidská srdce.

Jednoho dne když vzpomínala na lepší časy, na mrtvého muže, se mimo jiné rozpomněla na povídání o pokladu ukrytém v hejnickém kostele.

Povídalo se o něm často, měl to být veliký poklad. Ale přístup k němu nebyl jednoduchý. Poklad se otvíral na krátkou dobu o Velikonocích a jen na Velký pátek, když se v kostelích začaly zpívat pašije.

Vzpomněla si, že zanedlouho budou velikonoce. V přírodě přicházející jaro už bylo znát. A poklad? Vdova se k pokladu upoutala. Neustále na něj myslila a také co by se dalo za část toho ohromného bohatství pořídit. Byl by to dlouhý výčet.

Chalupa potřebovala pospravit, bylo by zapotřebí nových kamen, oken a další a jiné tak potřebné a toužené věci. A mít tak stále plnou komoru jídla. Byla by syta nejen ona ale i její milované malé dítě. Když nastal ten den, očekávaný Velký pátek velikonoční, vdova byla od časného rána celá netrpělivá, nesvá. S blížícím se polednem vzala do náruče dítě a spěchala k výstavnému hejnickému kostelu. Lidé již byli v chrámu.

Poklad a zapomenuté dítě

Odbilo poledne a z kostela se ozvaly první pašije. Vdova rychle obcházela kostel a opravdu. Poblíž jedné z věží se černal vchod do podzemí. Nikdy jej zde nevídala, věže jako by byly srostlé se zemí. Měla veliký strach ale myšlenka na to , co by vyhnalo bídu z její chalupy jí poháněla kupředu. Odhodlaně do otvoru vstoupila. Udělala jen pár kroků. Měla ze tmy v podzemí strach, ale kupodivu sklepení bylo jasně osvětlené.

Proběhla několika chodbami i úzkými průchody a ocitla se ve veliké dutině. Byla to opravdu ohromná jeskyně. Vysoká, s hladkými stěnami v nichž byly zasazeny drahé kameny. Zářily jako hvězdy na jasné letní obloze. A na rovné podlaze byly vyrovnané truhly, docela malé truhličky i sudy. Vdova nevěděla kam se dříve podívat, po čem sáhnout. Všechno zde bylo tak krásné a lákavé. Nejdříve však vzpomněla na své dítě, které do podzemí vzala sebou. Posadila ho na malou truhličku a k rukám mu dala třpytivý zlatý šperk, hustě osázený drahokamy.

Dítě se upokojilo a zvědavě si prohlíželo tu nevídanou, moc krásnou věc. Vdova zprvu brala do rukou vše. Po chvíli však zpozorněla a začala vybírat co si vezme a co zde nechá. Posbírala plnou zástěru zlata, peněz i lesklých kamenů. Rychle z podzemí vyběhla a vysypala obsah zástěry do trávy.

Nasbírané poklady chtěla něčím zakrýt, třeba trochou chvojí. Rozhlížela se a v tom se s rachotem otvor u věže zavřel. Vše bylo stejné, jak okolí kostela znávala. Žádný vchod do jeskyně zde nebyl.

Teprve nyní si žena vzpomněla, v jeskyni zůstalo její dítě. Zbytečný byl pláč a nářek. Na poklad úplně zapomněla, žádná myšlenka ji k pokladu nelákala. Domů se vrátila stejně chudá jako dříve a navíc neměla ani své milované dítě. Teprve nyní si plně uvědomila, co dítě pro ni znamená. Pocítila na co dříve neměla času. Že mateřská láska je víc než všechno pozemské bohatství. Co však s dítětem bude ?

Čekání a štastný návrat

Nezbylo než čekat. Čekat a věřit, že se s děckem opět shledá! Trpěla tak celý další rok. Vytrvale se modlila k Všemohoucímu a prosila, aby její drahé dítě zachoval při životě. Rok uběhl! Konečně! Nastaly znovu velikonoční svátky a přišel i Velký pátek. Vdova byla již od rána u kostela. Poledne nemohla téměř dočkat. Ale ozvaly se zvony , začaly pašije. Právě tou dobou se s temným duněním otevřela země. Opět osvětlený otvor do podzemí! Vdova už na nic nečekala, rychle vběhla dovnitř. Nic nevnímala, žádný třpyt a lesk. Netrpělivě se rozhlížela po obrovské prostoře a dítě našla. Jako před rokem sedělo na truhličce a stále si hrálo se šperkem v podobě jablíčka. Jakmile dítě spatřilo svojí matku, odhodilo šperk a vztáhlo k matce ruce. Vdova s výkřikem nevyslovitelného štěstí dítě vzala, přitiskla k sobě a nic si nevšímajíc třpytivé, lesklé krásy vyběhla z té podzemní prostory. A hned za ní se opět s temným hřměním podzemí uzavřelo. Všechno bohatství bylo pryč. Ale přesto žena nepřišla o svůj poklad nejcennější. O své milované dítě.