Radost proto, že jsem se při něm skutečně bavil, vděk patřil tvůrcům za opravdu nevšední zážitek a úleva se dostavila díky poznání, že fantasy žánr přece jen nezemřel s posledním dílem Pána prstenů, jak jsem si myslel „zásluhou“ předloňských, až přehnaně dětsky naivních Letopisů Narnie a radši už zapomenutého loňského Eragona, jehož klady, aby divák cucal z prstu.

S Hvězdným prachem to přitom zprvu také nevypadalo na průlom. I on vznikl podle slavného bestselleru (Neil Gaiman ho má na svědomí), na jehož plnohodnotnou adaptaci zkrátka dvě hodiny pohyblivých obrázků nemohou stačit. A zrnko nedůvěry mohl zasíti i, vzhledem k výpravnosti předlohy, poněkud hubený rozpočet (65 milionů dolarů).

Štáb plný neosvědčených tvůrců ale nečekaně triumfoval a vdechl Hvězdnému prachu srdce, šmrnc, poetiku, a kupodivu i vtip.

Středobodem příběhu je velká kamenná zeď, která ze všech stran obklopuje anglickou vesničku Zeď, a odděluje ji od okolního paralelního světa bujícího vlastním, poněkud fantaskním životem. Zeď (ta kamenná) má ale svého strážce a její hranice nesmí nikdo ze Zdi překročit.

Jednoho dne se to ale samozřejmě stane. Za zeď se, po vzoru svého otce, dostane mladý prosťáček Tristan, a to kvůli lásce k sousedce Victorii (on je jí samozřejmě naprosto putna). Naivně jí slíbí, že jí ze zapovězeného světa zpoza zdi přinese hvězdu, kterou spolu viděli při večerním pikniku padat z nebes.

Jenže to ještě neví, že ona hvězda se po dopadu změnila v krásku Yvaine (Claire Danes), po které navíc prahne trio čarodějnic v čele s Michelle Pfeifferovou (aby jí vyžízly srdce, snědly ho, a tak se staly věčně mladými) a jeden prohnaný princ (aby získal její náramek a konečně se stal právoplatným dědicem královského trůnu). A jak už to tak bývá, všechno to ještě Tristanovi zkomplikuje nečekaně vzplanuvší láska k Yvaine.

Jistě, děj to není bůhvíjak originální, ale na snímku je jasně patrné, že ho autoři tvořili s nadšením, což má za důsledek, že vás tenhle pohádkový příběh jednoduše vtáhne a rádi mu odpustíte těch několik slabších momentů (zejména pomalý rozjezd) a přivřete oči nad přehnanou poplatností mladistvému publiku – hlavy padají, bodné zbraně se zabodávají, ale sebemenší kapka krve ne a ne ukápnout.

To všechno je ale poněkud vedlejší, protože Hvězdný prach má atmosféru, v akčních sekvencích má grády a v neposlední řadě chemie mezi ústředním duem funguje na výbornou (budete jim fandit v akci i soukromí).

Zásluhu má na tom jak kameraman, tak vydařená výprava, hudba a především bezvýjimky skvělé herecké obsazení. Obzvláště potěší přítomnost Roberta De Nira v netradičně komediální roli kapitána Shakespeara.

S čím jsem měl při sledování Hvězdného prachu přece jen trochu problémy, byla jeho neosobitost, která padá na hlavu režiséra Matthewa Vaughna.

Ten sice odvedl kvalitní řemeslnou práci, ale až nepříjemně často jsem si musel při sledování jeho snímku říkat, že to samé, a lepší, už jsem někde viděl (s citacemi Pána prstenů se to v posledních letech přehání obecně, což jen dokazuje jeho výjimečnost).

Poněkud slabší jsou občas i triky, což ale při zmiňovaném přiškrceném rozpočtu zřejmě nešlo jinak.

Sečteno a podtrženo, klady v tomto případě jednoznačně převládají, a vezmu–li v potaz, že Hvězdný prach je spíš čistokrevnou pohádkou než čímkoliv jiným, tak zvedám oba palce, protože něco podobného tu už dlouho nebylo.

Stardust
VB/USA 2007, 128 minut
režie: Matthew Vaugh
hrají: Claire Danes, Charlie Cox, Michelle Pfeiffer, Robert De Niro, Peter O'Toole, Ian McKellen
Snímek promítá liberecké kino Lípa VE STŘEDU 3.10. 2007 od 17.30 a 20 hodin