Krátkou dobu po této události si lesem vesele vykračoval mládenec. Byl vysoký jako jedle, v ramenou široký jako staletý buk. Síly měl na první pohled dost a dost. Jak tak šel po hezké lesní cestě, potkal myslivce. Myslivec nesl na zádech velký pytel zavěšený na popruzích. Takový jednoduchý batoh. Myslivec se s mládencem pozdravil a myslivec, využil setkání se silným chlapcem a nabídl mu službu. „Nechceš si přivydělat pár grošů, kamaráde?“ Mladík nebyl proti. „Nu což,“ povídá, „za výdělkem vždycky pospíchám!“ Myslivec se spokojeně usmál a chlapci předal na první pohled zřejmě lehký pytel. Pak přikázal: „Tak, zde vezmi můj batoh a půjdeme !“ Mladík se cestou divil. Myslivec mu za slušnou odměnu nechal nést batoh s nákladem, který nebyl nikterak těžký.

Četné záhyby na pytlovině opravdu svědčily o lehkém nákladu. Batoh byl skutečně lehký jako pírko. Mládenec si pomyslel: „To nebude těžký výdělek a snad daleko nepůjdeme.“ Ale za chvíli poznal, že se v myslivci a jeho břemeni hodně zmýlil.
Batoh po chvíli ztěžkl a stal se také objemnějším. Pomalu jeho obsah v pytli rostl a rostl a také neustále přibýval na váze. Už to nebylo to pomyslné lehounké pírko, ale opravdový náklad kamene. Mládenec, ač byl silný, brzy měl nákladu dost. Řekl myslivci, že by si rád malou chvilku odpočinul a z ramen sundal to podivné těžké břemeno. Je příliš těžké!

Myslivec se zastavil a udiveně mladíkovi povídá: „Proč jsi mi neřekl rovnou, že je ten batoh pro tebe těžký ?“ Ale pak z ničeho nic popadl silný klacek a vší silou do pytlového batohu tloukl. Batoh kupodivu po každé nové ráně byl tenčí až nápadně připomínal takový náklad, který od myslivce převzal. Myslivec nic nevysvětlil a mládenci jen řekl: „Nuže, můžeš batoh vzít, jistě bude o trochu lehčí.“ Náklad byl opravdu lehký, ale za chvíli se pytel pomalu zvětšoval a jeho váha rostla a těžkla. Myslivec nyní na nic nečekal a klackem opět do nákladu vší silou tloukl. Batoh se stal znovu lehkým. Ale na chvíli. Brzy byl opět těžký, k neunesení. Myslivec musel náklad znovu vyplatit. To se opakovalo několikrát. Mládenec už by se rád slíbené odměny i zřekl, ale jejich cesta končila. Došli až k rašeliništi Na Čihadle.

Zde se oba , myslivec i mládenec, zastavili. Myslivec odpočítal slíbenou odměnu, o které si mladík pomyslel, že byla opravdu těžce zasloužená. Záda pomalu necítil! Myslivec ale pár grošů přidal navíc a mládenci poručil, aby se vrátil zpět a šel dále svou cestou. Ale mladík byl zvědavý, co se bude dít.

Sakristánova duše

Proč myslivec nechal podivný náklad vynést na odlehlé a nebezpečné místo? Mládenec se otočil a odešel. Po chvilce, jen co byl z dohledu, se přikrčil a ve vysoké ostřici na druhé straně se ukryl. Měl dobrý výhled na myslivce a čekal, co se bude dít. A dělo se ! Myslivec pomalu kráčel k rašeliništi. Jistě věděl o hrozícím mu nebezpečí. Člověk se snadno zaboří do měkké rašeliny. Měkké, ale hutné a těžké. Snadno může do rašeliniště zapadnout a to ho bude vtahovat hloub. Co rašelina pohltí, málokdy vydá zpět ! Ale myslivec si počínal jistě. Z pytle vytáhl docela malé kuře.

Chvilku k němu tichým hlasem mluvil, to mládenec neslyšel, ale pak se myslivec rozmáchl a velkým obloukem vhodil kuře do míst, kde rašelina byla nejhlubší. Kuře do bažiny rychle zapadlo a místo, kde skončilo, se naplnilo hnědou rašelinou vodou.

Myslivec pytel zavázal, rychle se otočil a vracel se zpět k Hejnicím. Mládenec mu ale zastoupil cestu a bez bázně se myslivce zeptal, co u rašeliniště dělal.

Jistě nějaké čáry a kouzla. Myslivec se ničím netajil a mladíkovi vše prozradil. „Nu, viděl jsi sám, co jsem dělal a co se tu stalo. Ale jistě nevíš, že to kuře byla duše zemřelého hejnického sakristána.

Nežil dobře, právě naopak. Mnohokrát zhřešil, nepostil se, modlitby vynechával. Proto byl proměněn v černé kuře a katedrální zvony ztratily zvuk. Jeho duše hříchy těžkla, ostatně to jsi seznal sám. Já jeho duši požehnal a dal ji močálu napospas. Duše bude spasena a hlavně, hlavně zvonům se vrátí zase jejich jasný hlas.“

Když se druhého dne k ránu mládenec vrátil ze své pochůzky, po dlouhé době opět slyšel hejnické zvony zvát k ranní bohoslužbě.