Jak vrch k názvu přišel

Název vrchu nad Ludvíkovem dostal podle divokých sviní. V řeči moderní a mluvě myslivecké podle černé zvěře. Divocí vepři dříve nebyli tak hojně rozšířeni, jako tomu je dnes, po celém území České republiky.

Jinak tomu nebylo ani na Frýdlantsku. Proto jižně od Nového Města byla zřízena obora, speciálně určená k chovu černé zvěře. Kdy přesně byla zřízena a kým, se dnes neví. Po oboře a v ní chované zvěře zůstal jen název vrchu – Sviňský.

Na Sviňském vrchu dosud nalezneme hojné zbytky staré důlní činnosti. Ještě před založením Nového Města (v roce 1584) byl právě Ludvíkov (dříve Lusdorf) střediskem těžby cínu. Těžil se v několika kratších štolách na Svinském vrchu i Závorníku.

Nejznámější štoly Sviňského vrchu

Z nejznámějších štol na Sviňském vrchu se vzpomínají například Fundgube Aller Engel (Všichni svatí andělé), v místě zvaném An der Ranse. Těžilo se zde přibližně do roku 1611.

Další štola, St. Lorenz ( Svatý Vavřinec), byla jen velmi krátkou štolou, na délku pouhých 13 metrů. Také v této štole se dlouho nepracovalo, snad jen dva roky.

Zmiňovaná je i jiná štola Wassersuppe (Vodová polévka), zřejmě pro malý obsah kvalitní cínové rudy.

Dnes je Sviňský vrch (původním jménem Sauberg) vděčným turistickým cílem našich i cizích turistů. Půl kilometru od vrcholku Sviňského vrchu je dobře známá křižovatka řady turistických cest.

Například Jedna z nich míří ke Streitovu obrázku a na novou turistickou cestu na Smrk. Jiná cesta podél Francouzských kamenů a přes Tišinu míří také k vrcholku nejvyšší hory české strany Jizerských hor.

Další vedou do Ludvíkova, hezká a pohodlná cesta je do Bílého Potoka přes Kočičí kameny a Bártlovu boudu. Tato cesta vede stále po částech původní„Smuteční stezky“.

Křižovatka turistických cest

Křižovatce turistických cest se říkalo a stále říká U červeného buku. Na místě starého červeného buku je dnes vysazen nový, mladý strom, opět červený buk.

Poblíž najdeme i jeden z jizerskohorských pomníčků, tzv. Kőrtelův obrázek. Ten je připomínaný roku 1850, když financové (finanční stráž) pronásledovali v lese pašeráka Kőrtela z Libverdy.

Při honičce byl pašerák postřelen, přesněji bylo mu ustřeleno ucho. Jako poděkování za šťastné vyváznutí z nebezpečné situace pověsil Kőrtel na strom plechový obrázek (dnes kříž).

Nedaleko vrcholku Sviňského vrchu, ve zbytcích původního bukového lesa, nalezneme další vděčný cíl možného výletu. Je to tzv. Dutý kámen.
Není zdaleka tak jednoduché ho nalézt. Je dobře skrytý houštím a náletovými dřevinami. Nejedná se o jeskyni, ale je to zbytek neveliké, propadlé štoly po těžbě cínové rudy.

Sviňský vrch a vinné sklepy

Hermann Blumrich v pověsti o názvu Sviňského vrchu vzpomíná sklepy, které byly raženy, asi na úpatí Sviňského vrchu. Prý to bývávaly sklepy na víno. A podle jiné zmínky se zde sekala kamenná koryta, ve kterých voda nikdy nezamrzala.

Samozřejmě jsem si chtěl tyto zajímavé údaje sám ověřit. Ale nikdo ze starých lidí si nevzpomínal ani na vinné sklepy, ani na záhadná, nezamrzající koryta. K mým známým patří výborný znalec Jizerských hor a pamětník p. Bedřich Preisser z Nového Města pod Smrkem.

Pochází právě z Ludvíkova, a tak si na předválečný stav obce velice dobře pamatuje. O sklepích na víno sám nikdy nic neslyšel. Také nezamrzající koryta, asi k napájení dobytka, jsou mu neznámá a nikdy o ničem takovém neslyšel. Podle jeho vzpomínek je Ludvíkov starou obcí.

Existovala prý již dříve než první písemné záznamy. Ty na obec upozorňují až rokem 1381. Podle Bedřicha Preissera Ludvíkov, nebo chceme-li Lusdorf, stál minimálně o 100 let dříve!

Mimochodem, v kostele na oblouku poblíž oltáře je uvedený letopočet 1142. Obec ale byla vždy známá svým ovocnářstvím. Bývaly zde rozsáhlé sady ovocných stromů, třešní, jabloní, hrušní a dalších. Vyhlášeným druhem (podle Bedřicha Preissera) bylo Lusdrofer Wein Apfel (Ludvíkovské vinné jablko).