Jako znak svého výjimečného postavení měl na hlavě malou zlatou korunku zdobenou drahými kameny. Především těmi jizerskohorskými. Vybranými safíry, rubíny i čirým horským křišťálem. Hadí král přebýval mezi kořeny mohutného, rozložitého dubu. Staletími neporušený strom přečkal mnoho ničivých vichrů, silných, prudkých letních bouří, které se hnaly z hřebenů blízkých hor.

Hadí úkryt navíc dobře zakrývalo listí, husté trsy tuhých travin a především pichlavá hradba maliní. Když se slunko začalo sklánět k západu a rozpálená půda pomalu vychládala, v tu chvíli Hadí král opouštěl svůj bezpečný úkryt. Začal pod svůj dub svolávat hady z celého okolí.

Na hadí schůzky se dostavovali všichni hadi, ať to byli užovky, malé i veliké zmije, ba někdy se mezi hady připletl i slepýš, který ovšem pravým hadem není. Hady svolávalo královo táhlé, hluboké syčení. Připomínalo bzukot velikého počtu čmeláků.

Zlý mládenec a hadí pomsta

Lidé z okolí neměli hady příliš v lásce. Nebyli lidem v žádném případě nebezpeční. Ale byl to divný, jaksi záhadný až tajemný tvor. Většina lidí se hadům zdaleka vyhýbala. Vždy se však najdou výjimky!

Byli i takoví lidé, kteří hady vyhledávali a s potěšením je ubíjeli. Právě na svazích hřebenáče na bývalém panském dvoře žil jeden takový zlý trýznitel hadů. Přes den byl zaměstnán službou ve dvoře, ale jak padl soumrak, popadl sukovitý klacek a hajdy do lesa.

Když našel hada, jakéhokoliv, potrápil ho a nakonec nešťastného tvora utloukl. Mnoho hadů si Hadímu králi stěžovalo na zlého mládence a nebylo dne, aby některý z hadů svému králi nehlásil, kde a kterého hada zabil.

Jeho počínání neušlo trestu Hadího krále. Jemu osudného dne, po skončení denních povinností, hned se sháněl po klacku a už už se těšil na svou zábavu. Ale mládenec se do statku nevrátil v noci, ani k ránu. Když se neukázal několik dalších dní, lidé se domnívali, že utekl z těžké služby.

Až po mnoha a mnoha dnech našli jeho tělo dřevorubci. Tělo bylo už napadené liškami, mládenec byl těžko k poznání.

Že je to právě on, dosvědčoval jeho puntíkovaný šátek, který rád nosíval kolem krku. Šátek byl zničený, potrhaný ostrým trním ve kterém zůstal zachycený.

Hon na Hadího krále

Kamarádem tohoto výrostka byl myslivecký mládenec. Ani on hady nikterak v lásce a oblibě neměl. Když se dozvěděl o smrti svého kamaráda, ihned se rozhodl, že jeho smrt pomstí. Pomstu přísahal hlavně Hadímu králi.

To on byl odpovědný za jeho smrt a jistě právě Hadí král kamaráda zahubil. Od myšlenky k činu daleko nebývá. Myslivecký chtěl Hadího krále zastřelit.

Kde král hadů sídli, to věděl dobře, a proto s podvečerem vždy byl u dubu, a trpělivě čekal až Hadí král vyleze z úkrytu a bude svolávat své druhy.

Nečekal dlouho, brzy Hadího krále spatřil a vystřelil.

Ač jinak byl dobrým, ba znamenitým střelcem, tentokrát cíl nezasáhl. Věděl, že Hadího krále rozzlobil a ten, že svůj hněv obrátí proti němu. Aby zachránil holý život, nyní již bezcennou pušku odhodil. Vzal nohy na ramena a zbaběle utekl.

Ale jak už to bývá, mládenci v zelené vestičce brzy otrnulo. Znovu začal vyhledávat Hadího krále. Často obcházel mohutný dub a kdejakou skulinku prohrábl klackem. Znenadání Hadího krále spatřil, přímo před sebou.

Nyní se mu zdál ještě větší, mohutnější než kdykoliv před tím. Hadí král myslivce znehybnil pouhým pohledem. Pak se rychle vztyčil, obtočil jeho tělo mnoha smyčkami svého pružného, silného těla a mládence zahubil.

Po této události Hadí král zmizel. Už ho nikdo z lidí nezahlédl ani na Heinersdorferu, ba nikde po celém Frýdlantsku.

Pověsti o hadech a především o Hadím králi patří k nejznámějším a nejčastějším pověstem, jak českým tak i německým. Had byl jistě tvorem tajemným, málo známým. Proto byli hadi tvory nebezpečnými a v pověstech velice častými.

O hadech a Hadím králi především se vypráví ve sbírce pověstí otce a syna, Jana a Tomáše Linhartových z Pardubic. Jejich sbírka nazvaná „Báje a pověsti ze severních a západních Čech“ obsahuje pověst „Hadí král“.

Odehrává se v okolí vsi Vápenka u Petrovic, která dříve patřívala k panství Jablonné v Podještědí.

Stejná pověst „Hadí král“ tentokrát v podání Marka Řeháčka je obsažena v jeho pověstech, nazvaných „Vyprávění o strašidlech, přízracích a podivných úkazech nejsevernějších Čech“.

Je to knížečka pěkná, ale jedná se o doslovný překlad Hermanna Blumricha, ač původní autor není uveden. Tyto pověsti vyšly v roce 1997 .

Jiné pověsti o hadech, např. „Zmijí královna“ je zahrnuta ve sbírce pověstí z Děčínska a Českokamenicka. Tato sbírka pověstí nese název „Zlaté listí“ a vydalo ji Severočeské nakladatelství v roce 1977.

Pověst o „Zmijí královně“ je zde umístěna do Jetřichovic. Tuto knihu autorky Dagmar Dvořákové ilustroval Vladimír Komárek.

Pověst „Hadí král“ nebo „Král užovek“ jsem vybral ze sborníku řídícího učitele Emila Neumanna z Nového Města pod Smrkem.

Sborník se jmenuje „Aus Neustadts Vergangenheit“ a byla vydána roku 1924. Hermann Blumrich ji nepochybně dobře znal !