Jak Nové Město rostlo, vzmáhalo se, přibývalo i jeho obyvatel, a nejen havířů. Horníci asi ve 40 štolách v okolí města, např. na Rapické hoře, Svinském vrchu nebo Měděnci hledali a dobývali cínovou rudu. Samozřejmě nejprve byly domy celé ze dřeva, ale zanedlouho se stavěly domy zčásti nebo i celé z kamene. Domy obklopovaly pravidelné, čtvercové náměstí. Měly i pěkné a účelné podloubí, která se bohužel do dnešních dnů nedochovala. Ve středu náměstí stávala budova radnice, tehdy r a t h a u z u. Spolu s počtem domů přibývalo i nejrůznějších živností a řemesel. Nejvíce (asi) zde bylo šenků, tedy hospod. Brzy zde bylo i několik řezníků, zahradníků, zelinářů, zedníků, ševců i brašnářů a také i hezká řádka pekařů.

Jeden z pekařů měl pěkný, fortelný dům přímo na novoměstském náměstí. Jeho pekárna byla svými chutnými výrobky vyhlášená široko daleko. Pekař si ale především cenil své hodné a spořádané rodiny. Vždy mu byla pevnou životní oporou. Prostě vším ! Sám byl ovšem také pilný a pracovitý, svého řemesla dobře znalý. Proto i ta obliba jeho výrobků.

Ale časy se mění. Po dobrých časech, přišly časy zlé. Války. Cizí vojska vtáhla do kraje jako nevlídná, prudká bouře. Vojsko nešetřilo ničeho a nikoho. I na rodinu novoměstského pekaře padl strach a tíseň. S každým dnem přicházely zvěsti neutěšené. Cizí vojska postupují. Už získaly město a zakrátko další a další. Válka nešetří ani pole s obilím a není divu, že po válce zůstávala bída a až katastrofální nedostatek téměř všeho. Potravin především.

Jednou, bylo to krátce po poledni, seděl pekař zcela sám v pomalu prochládající pekárně. Z čeho mohl, upekl chleba, pár housek, na víc už nebylo. Seděl a s hlavou v dlaních přemýšlel. Nejen o denních událostech. Hlavně přemýšlel, co bude dál s pečením, co s živností i s jeho rodinou. Bylo to den ode dne těžší a složitější. Jak přemýšlel, starostmi těžkou hlavu a možná i celodenní únavou usnul. Nevěděl, spal-li dlouho nebo to byl spánek jen krátký, kratičký.

Pekařův tajemný sen

Ale zdál se mu sen. Musel tedy usnout na hodnou chvíli. Ve snu se mu zjevil, zčista jasna, malý, podivný mužík. Byl nejen nevelké postavy, ale i jeho věk byl takový … neurčitý. Ani mladý ani starý. Pekaři se vyjevil jako jemný, namodralý obláček. Mužíček měl dobromyslný výraz, nemračil se. Díval se po pekaři a posléze k němu pronesl : „Dobře vím, že jsi poctivý a umný řemeslník. Ty i celá tvoje rodina jste všichni zbožní lidé. Sám vás vídávám, jak se vroucně modlíváte k obrázku Panny Marie. Po obrázkem stále plápolá plamínek věčného světla. Vždy dbej na to, aby lampička stále hořela, ať ti nikdy nevyhasne. Pokud bude lampa stále plápolat, nepoznáš bídu. Nedostatkem nebudeteš trpět ty, ani tvá rodina!“

Pekař se probudil. Nevěděl, jak dlouho spal, ale za okny se začínalo smrákat. Jen u svatomariánského obrázku vesele plál olejový plamínek věčného světla. Přilil trochu oleje a šel spát. Sen, byl–li to sen, mámení nebo stále živá upomínka, mu neustále připomínala, nezapomenout na lampičku, aby její plamínek nikdy neuhasl. A opravdu. V rodině pekaře skutečně bídy a hladu nepoznali. Také pekařův syn i jeho synek dostali k živnosti olejovou lampičku. Již hořící ! Lampičky stávaly vždy na malém, domácím oltáříku, pod obrázkem bohorodičky. Celá rodina byla pevně přesvědčená, věřila, že věčné světlo odhání od jejich prahu bídu a neštěstí.

Draci na Frýdlantsku

Na několika málo místech bývalého frýdlantského okresu se vyprávělo, že někdo někdy viděl domácího dráčka nebo draka. Objevil se v Novém Městě pod Smrkem a v Bulovce. Dnes si jistě lidé v Bulovce na domácího dráčka, který přilétal k jednomu z místních sedláků, určitě nevzpomínají. A nevědí ani, do které usedlosti rád přilétal. Ale říkalo se, že dráček sedlákovi dobře sloužil. Přinášel mu peníze, ale hlavně dráček stál vždy za dobrou úrodou i chovem hospodářských zvířat. Bulovský drak prý býval celý ohnivý. Tak se stával dobře viditelným. Aby svými plamínky sedlákovi nepodpálil stavení, nejprve rychle vlétl do konve, ve které byla nachystaná dešťová voda. Dráček se ve vodě zchladil a mohl sedlákovi a jeho rodině bezpečně sloužit. Podle všeho to bývávalo dobré stvoření! Nikdy nikomu nezpůsobil sebemenší neštěstí a do domu, který si oblíbil a navštěvoval, přinášel štěstí a spokojený život.

Domácí dráček se objevil i v Neustadtu (v Novém Městě pod Smrkem). Navštěvoval podle vzpomínek a lidového vyprávění novoměstského mydláře Huttmanna. I mydláři dráček výborně sloužil a přinášel mu prý slušné peníze. Huttmannovi sousedé prý často draka vídali, jak se v prudkém letu dráček snáší k jeho domu. A nejenom to. Lidé prý často vídali, jak drak v letu za sebou zanechával své výměšky. Pochopitelně lidé si ty dráčkovi exkrementy (= výměšek, výkal) prohlédli. Jak by ne ! Prý to byla zvláštní rosolovitá hmota, která za šera nebo v noci světélkovala, jako ztrouchnivělé dřevo. Ale lidé se v názorech rozcházeli. Někdo byl přesvědčen, že to jsou dráčkovy výměšky, jiní „znalci“ by přísahali na to, že ta zvláštní hmota pochází z hvězd.

Měl-li po celý život mydlář Huttmann štěstí, to bohužel pověst neříká. Ale říkalo se, že komu drak nebo jen malý dráček slouží, obvykle to bylo sedm let, ten jistojistě propadne peklu. Ale raději věřme šťastnějšímu konci. Totiž, že dráček mydláři sloužil dobře a dlouho!