Těžké časy

Přišla neúroda a s ní i hlad a ještě větší bída. V té době hodně lidí hlady pomřelo. Následkem hladu, k němuž se přidala i vleklá nemoc, otec chudé rodiny zemřel. Zůstala po něm ubohá vdova a pět malých dětí. Naštěstí jim zůstala kravička. Sice hubená, ale byla hlavní živitelkou početné rodiny. Krmení pro kravku sháněli kde se dalo. Na chudičkých polních mezích, při prašných cestách a byli vděční, když si mohli vzít něco málo co zbylo na pastvinách po panském dobytku. Každodenně vdova spolu s dětmi hledala něco pro krávu. Měla-li kráva krmení, bylo mléko, z kterého byli živi. Žel, na chleba však často nebylo. Navíc, ke všemu zlu, během otcovy nemoci narostly beztak již velké dluhy.

Aby všechny věřitele vyplatili, zbývalo jediné řešení. Prodat krávu! Co pak ale těm chudákům zůstane? Jak už to ale bývá, obvykle nechodí jen jedno neštěstí. Jednoho rána matka vešla do stáje aby podojila krávu a měla co dát dětem, ale stáj našla prázdnou. Kráva nikde, zůstal jen kus přeříznutého provazu, upoutaný ke žlabu. Co nyní dělat ? Se strachem šla k sousedům. Naštěstí jejich soused byl dobrák.

Soused s účastí vdovu vyslechl a okamžitě rodině pomohl. Dal čerstvě nadojeného mléka a velký krajíc chleba.

Sousedova pomoc

Druhého dne přišel ten dobrý muž sám. Opět přinesl trochu potravin, ale hlavně chtěl rodinu potěšit.

„Bůh neopouští ty, kteří mu důvěřují. Sám jsem se musel stát vojákem, ačkoliv právě v té době jsem měl převzít otcův statek a sám začít hospodařit. Poslední čtyři roky jsem byl nucen dokonce bojovat v sedmileté válce. Nebylo to nikterak lehké. Naštěstí jsem se ve zdraví dostal domů. Začal jsem hospodařit, ale ty moje začátky právě lehké nebyly.

V sýpkách nebylo zrnka obilí.Maštale prázdné, dobytek vojska odvedla. Co bylo nejhorší? Svou ženu jsem našel těžce nemocnou. Rodičů jsem již neměl. S pevnou vírou v Boha a doufaje v lepší dny jsem začal usilovně pracovat. Kvůli dluhům, které máte, dům ani krávu prodávat ještě nemusíte. Sám se za vás zaručím. Vím, doba je těžká, přetěžká. Sám toho na rozdávání mnoho nemám, ale vyhladovět vás nenechám !“

Čtvrtého dne od zmizení jejich krávy vdova vyšla ze svého domu. Chtěla si od bohatšího souseda vyprosit hrneček mléka a chleba. Jaké bylo její překvapení, když přede dveřmi chléva uviděla přivázanou svojí ukradenou krávu. Hned s radostí zavolala děti a sama vroucně děkovala Bohu. Krávě ještě zůstal kolem rohů omotán kus provazu, A co víc – na zádech měla modrou mužskou kazajku, která byla k jejím bokům pevně přivázaná konopným provazem. Na ten zázrak, že se kráva vrátila se seběhlo množství lidí a s jejich pomocí odvedla vdova krávu zpět do chléva.

Zázračná kazajka

Krávu hned čistila, odstranila provaz a sundala tu mužskou kamizolu. A vida ! Byla nečekaně těžká. V jedné z kapes našla pořádný kožený měšec, ve kterém bylo čtyřicet velkých stříbrných tolarů.

Soused, který se přišel na tu událost také podívat, pravil: „Je to nečekané štěstí pro vás všechny. Hlavně bude třeba zabezpečit děti ! A sama si pořiď kus lepšího oblečení. Poté přijdi ke mně. Půjdeme k soudnímu úředníkovi do Frýdlantu. Ta kazajka je důležitý důkaz, těch čtyřicet tvrdých tolarů z poctivé práce jistě nebude. Vše vezmeme s sebou na úřad !“

Panský úředník vše se zájmem vyslechl z vyprávění vdovy i jejího obětavého souseda o útrapách chudičké rodiny a prohlásil: „ O nalezenou kazajku ani o peníze se jistě nikdo nepřihlásí. Zloděj by se tak sám prozradil a je si vědom toho, že trestu by neušel. Konečně sám už je více ztrestaný. Přišel o zánovní kazajku a navíc o pěkné peníze. Na svou zodpovědnost dávám tímto všechny nalezené peníze vdově. Z toho může poplatit všechny své dluhy a zbylé peníze jistě využije k zmírnění své bídy !“ A tak se také stalo.