Tato pověst z Frýdlantu se odehrává přibližně v letech 1608 – 1616 . Její ústřední postavou je Kateřina z Redernu. Už v předcházejících pověstech jsem naznačil, jaká to byla žena, jakých vlastností.

Spor s měšťany

Byla velice bohatou paní, ale také byla tvrdá, přísná až nelítostná. Jednou z příčin jejích sporů s frýdlantskými měšťany, který vyústil až v otevřené nepřátelství, byl zámecký pivovar a prodej panského piva.

Hraběnka Kateřina z Redernu stála u otevřeného okna frýdlantského zámku. Na stole ležel mimo jiné i pergamen, opatřený velikou císařskou pečetí. Jednalo se o císařský dekret. Výzva, aby se paní Kateřina nedopouštěla nepravostí vůči Frýdlantu a jeho obyvatelům. To si dovolili ti pyšní, namyšlení sedláci, přemítala rozzlobeně.

V tu chvíli do komnaty vstoupila její komorná. Přešla k oknu. Chtěla jej zavřít, protože se zvedal vítr. Ještě stačila zahlédnout, že okolo věžní špice prolétla velká straka. Tu malou chvilku klidu komorné rozčísl přísný až zlý hlas její velitelky :“Kde je můj vzácný prsten s tyrkysy?! Včera jsem ho odložila zde, na okně. Měl by tu být a není !“ Mladá služka vytržená ze svého klidu začala postrádaný šperk hledat.
Nikde nic. Zašla i do sousední komnaty. Také ji celou pečlivě prohledala, ale prsten nikde. Vrátila se ke stolu a znovu jej prohledala. „Okamžitě najdi ten prsten, okamžitě, nebo do hodiny budeš viset za krk, zlodějko!“ Služebná jako zasažená bleskem klesla na podlahu. Její obličej byl příšerně bledý. V očích se jí zaleskly slzy. Věděla, že ztracený prsten musí najít, jinak bude ztracená.

Krutý trest

Navztekaná hraběnka přebíhala z jedné komnaty do druhé. Krádež se musela přidat k té potupě. Hlasem plným vzteku a zloby zavolala hradního hejtmana a nařídila mu, aby komornou dal okamžitě pověsit na železném kruhu hradního altánu. Této služby se lekl i sám hejtman, ale nic nepomohlo. Služebná byla odvlečena a nelítostný rozkaz byl ihned vykonán.

Toho večera přišla divoká bouře. Jako by se samo nebe děsilo lidské trestající nenávisti. Okna v celém zámku řinčela a k nim se poděšeně tiskli netopýři. Jen frýdlantský zámek jako by upadl v dřímotu, nastalo až nezvyklé ticho. Ale hrůzná zvěst se hradem šířila.

Služebnictvo si po stranách něco šuškalo. Jen mezi sebou. Novinka byla známá už i v kuchyni. Tlustý mistr umění kuchařského té hrůze ani nechtěl uvěřit. Znával tu ženu, byla to slušnost a poctivost sama. Hrůzou se mu až podlamovaly krátké, křivé nohy. Také hraběnka si toho ticha a podmračených tváří musela všimnout

Chvíli vyčkala a pak z okna zavolala : „Nuže, děje se něco?“ Nikdo ani nemukl, až po chvíli se ozval zámecký myslivec. Spěšně si šněroval koženou vestu a celý nesvůj pomalu koktal : „Urozená paní ! Ten starý jilm na náspu bouře vyvrátila. I s kořeny …a …“. Hraběnka Redernová vytušila z těch pomalých slov něco důležitého co zůstalo nevysloveno. Rovná jako prut přešla hradní nádvoří, prošla pod obloukem hradní brány na padací most.

Překvapivý nález

Měla strach, ale strach zakrývala pýchou ve své tváři. Netrvalo dlouho a spatřila skupinku lidí jak postávají u vyvráceného mohutného stromu.

Hraběnčiny oči si vzdorovitě prohlédly přítomné a pak přenesla oči do větvoví vyvráceného stromu. V rozdvojených větvích spatřila sražené ptačí hnízdo. A v něm, mezi skořápkami nazelenalých skvrnitých vajec, nepochybně stračími, se něco matně lesklo. Sklonila hlavu k té nevábné mazlavé hmotě a zjistila, že matný lesk vydává její hledaný prsten s jemně modrými drahokamy. Byl to hledaný tyrkysový prsten. Právě on a neuvážený hněv byl příčinou onoho hrozného skutku, kdy zemřela mladá a nevinná žena kvůli rozmaru zpupné šlechtičny.

Kateřina z Redernu zřejmě opravdu byla zlou a nesmiřitelnou paní. V úvodu této pověsti se Hermann Blumrich zmiňuje o sporu s frýdlantskými radními. Příčinou sporu bylo výnosné právo na vaření a prodej piva. Čím více frýdlantští usilovali uhájit své již dřívější právo, tím více Kateřina i její syn Kryštof usilovali o zlomení jejich odporu.