To mělo být centrem vlády známého frýdlantského vévody. Za Valdštejna se Jičín výrazně měnil. Horečně se zde stavělo a sám vévoda měl veliké plány do budoucna, jak své „hlavní město“ zkrášlit, vybavit.

Prostě z Jičína, do té doby malého venkovského městečka, učinit sídlo hodné bohatého a mocného člověka. A dobrého hospodáře, kterým vévoda Albrecht na svém území bezpochyby byl .

Setkání dvou mocných pánů

Následující pověst o Valdštejnovi se objevila dosti pozdě. Až v první polovině 20. století. Bylo to prý tak.

Dne 2. prosince 1926 přijel do Frýdlantu pán z dnešní Jelení Hory Karl Valdštejn. Přijel autem i se svou rodinou. Dojeli až k dolnímu nádvoří, kde vzácného hosta přivítal nový majitel Frýdlantského panství, vévoda Franz Clam – Gallas s celou svou rodinou.

Po přivítání se na zámeckém nádvoří živě mluvilo o událostech současných, ale hodně se vzpomínalo i na časy dávno minulé. V tu dobu byl frýdlantský zámek volně přístupný veřejnosti. Frýdlant byl dokonce prvou zpřístupněnou hradní památkou ve střední Evropě.

Hovor se ovšem dotkl i slavného předka Valdštejnů, Albrechta z Valdštejna, vévody frýdlantského. Vždyť právě vévodova osobnost přitahovala do Frýdlantu každoročně hodně návštěvníků. Bylo to konečně patrné i z prvního tištěného průvodce, který sepsal ředitel Clam – Gallasovského panství Franz N é m e t h y .

Vévodův ztřeštěný nápad

Průvodce měl název Das Schloss Friedland in Bőhmen und die Monumente in der Friedland Stadkirche. Tedy Zámek Frýdlant v Čechách a památky městského kostela.

Také rodina Karla Valdštejna se zajímala o svého nejslavnějšího předka, když se někdo krátce zmínil, že Josef B e r g l nalezl v zámeckém archivu zajímavou historickou zmínku právě o Albrechtovi z Valdštejna a jeho první krátké návštěvě ve Frýdlantu.

Frýdlant byl totiž už 4. dubna 1621 obsazen valdštejnovým oddílem pěchoty a jízdy. Obsazeno bylo město, ale i celý zámek. Když prý se vévoda chystal prvně vstoupit na „svůj“ zámek, dostal tak trochu ztřeštěný nápad.

Na svém koni přeskočit dosti příkrou, kameny dlážděnou cestu ke starému Bibersteinskému hradu. Byla to nebezpečná myšlenka!
Cesta byla strmá a kameny v dláždění vlhké a kluzké. Vévoda Albrecht však byl jistě výborný jezdec, a pak, spoléhal na svého vynikajícího koně. Praví se, že cosi pošeptal koni s ušlechtilou arabskou krví a popohnal ho do cvalu.

Kůň zcela přesně poslouchal pokyny svého jezdce a pána.

Ale špatně udržoval stabilitu na cestě dlážděné „kočičími hlavami“. Jiskry odletovaly koni od kopyt a dlouhý ocas prý bičoval jeho slabiny. Zvíře se začalo vzpínat.

Valdštejn několikrát jemně poklepal svého koně po krku a v tu chvíli kůň vystřelil jako šíp. Přeběhl okolo věže, pak ostrou a nebezpečnou zatáčkou a skočil přes můstek vedoucí k Bibersteinskému zámku na horním nádvoří.

Zde se údajně úplně vyčerpaný kůň i jeho jezdec svalili na vlhkou zem. Jezdec, vévoda Albrecht z Valdštejna stál brzy na nohou, ale kůň se poranil. Albrecht jak se v zápisu uvádělo, věrné a poslušné zvíře pohladil a předal je do péče vrchnímu štolbovi Juliovi s žádostí a rozkazem, aby o koně se co možná nejlépe postaral.

Dokumenty podložený příběh

Právě zápisy a poznámky uváděné na výdajích za léčení Valdštejnova koně sekční rada Josef Bergl našel ve starých hospodářských knihách, které za Valdštejnovy vlády byly pečlivě vedeny.

Spolu s výdaji za léčení se našly i další zápisy o výdajích spojených se zasláním statečného zvířete za vévodou Albrechtem.

Tak se v hospodářských záznamech, jistě důvěryhodných, dochoval důkaz, že příběh o „Albrechtově skoku“ není vymyšlen !

Vypráví se dále, že Karl Valdštejn vyslechl vyprávění o svém předku, bývalém majiteli Frýdlantu a celého rozsáhlého panství s neobyčejným zájmem a pozorností.