Maršálkův strašný sen

Nebylo divu ! Dlouhá bdělost i dramatické události minulých hodin ba dnů na něj padly a on usnul, sotva se položil na své polní lůžko.

Spánek byl hluboký. Téměř tak jako některé tůňky a rašelinná jezírka na jeho severočeském panství. Do jeho snů se mu promítají okamžiky z posledních bojů a bitev.

Vidí své, císařské vojáky. Je jich zoufale málo proti obrovské převaze vojáků v tureckých turbanech. Bojují statečně, ale přesila je veliká. Císařské pluky kolísají a co pojednou vidí ?

Z ustupujících řad najednou vyrazí samotný vládce pekel Lucifer. Je ustrojený do krásné, lesklé zbroje. Ale nemá meč ani jinou zbraň. V rukou drží svinutý pergamen a veliký seříznutý husí brk.

Po chvilce otočí rohatou hlavu k Melchiorovi. Dlouho mlčí a po chvilce významného mlčení promluví.

Mluví lehce a slova, která pronáší k spícímu zní jako báseň nebo snad i sladký slavičí zpěv. Slova ďábla jsou nejen lichotivá, ale nabízejí pomoc. A pomocnou ruku nyní velice potřebuje. Ďábel povídá.

„Získal jsi již veliké zkušenosti, jsi statečný a odvážný voják. Získal jsi a ještě si získáš mnoho poct. Čeká tě sláva. Ale s mojí pomocí získáš více. Můžeš mít i veliké bohatství a slávu.

Oslavován budeš i na císařském dvoře. Tvůj život i ty sám dosáhneš všeho co je v lidských silách možného.

Ale dám ti čas na rozmyšlenou. V další dny znovu přijdu. Od tebe očekávám, že moji pomoc přijímáš. Stačí se jen podepsat! Jen podepsat !“

Kouzelné zaklínadlo

Melchior z Redernu procitl ze snu celý zpocený. Zdálo se mu to? Nebo byla to skutečnost, nejen sen? Sen jako živý a tolik lahodný, vábivý. Vždycky toužil hodně mít. Více než ostatní.

Chtěl vynikat! Nemohl se dočkat další noci. Objeví se Lucifer a znovu mu nabídne to, po čem vždy a tolik toužil? Přešel večer, nastala klidná noc.

Melchior čeká a nemusí čekat dlouho. Z oslnivého roje jisker a barevných plamínků se před ním vynořil pekelník. V rukou má mírně zažloutlý pergamen a vesele k němu praví.

„Nuže. Jaká bude tvá odpověď ? Má smlouva je již připravena, stačí malý podpis a dostaneš všeho. Všeho !“

Poslední slovo bylo ostré, jako prásknutí koženého biče. Ale Redern se nemusel dlouho rozmýšlet.

Poblíž něho ležela ukořistěná turecká palaš. Krásná zbraň z damascenské oceli a ostrá jako břitva. Lehce po ostří přejel prstem. Hned se objevila rudá krev.

Už jen smočil brk a pergamen rychle podepsal. Lucifer podepsanou smlouvu vzal a ještě Melchioru z Redernu pověděl kouzelné zaklínadlo, s jehož pomocí získá další vojáky. Zaklínadlo znělo.

Žádám, prosím tebe ku pomoci ! Pomoz prosím z veliké tvé moci. Co je zrn ječmene, udělej z nich tvrdé pluky, jako z kamene. A z ovsa hojného, jezdectva rychlého !

Melchior z Redernu říkanku několikrát odříkal a zapamatoval si ji. Díky této, nebo podobné říkance prý vždy měl k dispozici početné vojsko.

Opravdu bylo tvrdé jako jizerskohorská žula a nejen to. Bylo to vojsko dokonale vycvičené a organizované a především díky svému vojenskému velení a umu získal další velké úspěchy nad Turky.

I později, jako vlastník velkého panství hodně získal. Patřil k těm nejbohatším z bohatých.

Ďábel Melchiorovi prý sloužil a vydatně pomáhal hezkou řádku let.

Ale po smrti musel a snad doposud musí čertům sloužit on. A služba čertu je neskutečně tvrdá a těžká.