V první polovině 15. století patřilo Frýdlantsko Bibersteinům. Byli to nesmiřitelní nepřátelé Husova učení.

Paktovali se s dalšími odpůrci kalicha, hlavně s lužickými městy. Ta byla silně prokatolická. Pověst níže uvedená, vypráví jaké lsti husité použili, aby dobyli pevný frýdlantský hrad .

Husité se několikrát pokusili ztéci pevný Frýdlant. Díky silnému opevnění hradu a odhodlanosti jeho posádky se husitům nedařilo hradu dobýt. Jejich útoky slábly a nakonec byli husité nuceni stáhnout se za svou vozovou hradbu a vyčkávat, zdali se podaří hrad vyhladovět, příp. ho získat lstí.

Ležení husitského vojska se nacházelo v Dětřichově (původně Dittersbachu). Husitské oddíly vyjížděly každodenně dál a dál od svého tábora a ničili vše, co se jim postavilo do cesty.

Hodně obcí i samot tak bylo vypáleno a jejich obyvatelé byli nelítostně pobíjeni. Některé z tehdy zničených vesnic byly znovu obnoveny, ožily. Jiné již nikdy nebyly obnoveny.

Zničených vsí bylo v každé válce, která Frýdlantskem protáhla, hodně. Husitské války v tom nebyly pražádnou výjimkou.

K dobytí hradu měla posloužit lest

Husitští hejtmani si byli dobře vědomi toho, že Frýdlant a jeho hrad silou nezískají. Musí se pokusit hradu dobýt lstí. Tak se stalo. Jednoho rána se před hradní branou objevil cizí, neznámý kněz. Dožadoval se rychlého vpuštění.

Protože pan z Bibersteinu nebyl přítomný, katolického kněze přijala jeho manželka. Cizí duchovní urozené paní líčil, jak jsou všichni kněží katolické víry pronásledováni. Jak husité bezbožně vypalují kláštery, ničí všechen klášterní majetek a mnichy v nich přebývající pobíjejí nebo je ve vypálených klášterech upalují.

Hradní paní byla dobré a ušlechtilé povahy a nářek kněze se u ní neminul účinkem. Paní nechala božího sluhu bohatě pohostit a dostalo se mu i pohodlného ubytování.

Kněz se však více zajímal o hradební opevnění a rozmístění obránců na hradbách než o hradní kapli. Pozorně si prohlížel hrad, brány, jak a kolika obránci jsou střeženy. Kolik je zbrojného lidu na hradě, jak jsou obránci vyzbrojeni a mají–li k obraně pušky. (Pozor. Slovo puška ve středověku znamenalo dělo !)

Kde je ke střelné zbrani uchováván černý střelný prach a jaké jsou jeho zásoby. Nikdo z obránců si vtíravého kněze příliš nevšímal, kdo by také utiskovaného božího sluhu podezříval z nekalých úmyslů. Jen starý sluha hradního pána, jemu věrný a oddaný služebník, ke knězi od samého počátku pociťoval nedůvěru. Kněze hlídal a když v noci zjistil, že kněz není v jemu vyhrazené světnici, vyvolal poplach.

Chtěl toho podezřelého člověka vyslechnout a snad najde i nějaký důkaz o jeho úmyslech nebo spojení s vojskem husitů. Ke zděšení nejen starého sluhy se zjistilo, že kněz hrad tajně opustil. Jeho útěk byl sám o sobě podezřelý. Obránci hradu tušili zradu a možné nebezpečí.

Několik obránců vedených starým hradním služebníkem se rychle vydalo směrem k Dětřichovu. Ještě daleko od tábora husitů kněze dostihli a i přes jeho zuřivý odpor byl dopraven zpět do hradu.

Skutečně u podezřelého kněze nalezli nákresy opevnění a poznámky o obráncích, jejich počtu a další zajímavé poznámky. Tento nález posloužil jako přesvědčivý důkaz o jeho vině a spojení s obléhateli.

Rozhřešení přinesl velký had

Kněz však jakýkoliv pokus o zradu hradu důrazně odmítal. Naopak vystoupil na skálu a svým kázáním chtěl obránce přesvědčit o své nevinně a oddanosti víře. Malá skála mu dobře posloužila jako kazatelna.

Ale jen pověděl několik málo slov, odněkud se objevil velký had. V mžiku kazatele uštkl a rychle zmizel mezi kameny. I když byla domnělému knězi poskytnuta rychlá pomoc, podezřelý cizinec zemřel.

Nyní už nebylo nejmenších pochyb. Samo nebe a boží spravedlnost rozhodly o vině podezřelého člověka, nepravého kněze.

Vůdce husitských vojsk, slepý Jan Žižka marně očekával návrat svého špeha, převlečeného za kněze. Ostatně byl to člověk ostřílený, zkušený. Byl oddán husitským myšlenkám.

Když se několik dní nedočkali jeho návratu, pochopili že došlo k jeho vyzrazení. Ještě několikrát se pokusili na Frýdlantský hrad zaútočit.

Ale veškeré jejich útoky byly odraženy a dobyvatelé nedosáhly nejmenšího úspěchu. Nyní i hejtman husitů Žižka pochopil marnost jejich počínání.

Svými druhy se nechal dovést na úpatí hradní skály. Pln zloby pěstmi bušil do pevné čedičové skály se slovy.

„Tento pevný hrad je v moci Boží. Nikdo, žádná lidská moc, jej nezlomí!“ Poté se neúspěšní husité vrátili k Dětřichovu. Ležení strhli a neslavně od nepokořeného Frýdlantu odtáhli.