Letos uplyne již 102 let od jeho narození. Hermann Blumrich se narodil 7. srpna 1895. Rodina, ze které pocházel, patřila ke starým měšťanským frýdlantským rodinám. O dětství a mládí Hermanna Blumricha toho bohužel mnoho nevíme. Podle jeho některých pozdějších vzpomínek je možné usoudit, že to byl chlapec vnímavý a jistě hodně citlivý. Potvrzují to například jeho vzpomínky na vánoční svátky. Dovolím si citovat z Blumrichých vzpomínek, nazvaných Třikrát štědrý večer.

„Když skončily svátky Všech svatých, začínají se objevovat každodenní mlhy a západní obloha je čím dál více a více pokryta temnými mraky, jsou krásné pozdně podzimní dny definitivně pryč. Už je to dlouho, kdy jsem byl v dětských letech. Brzy jsem začal trhat listy v adventním kalendáři a počítat dny, které zbývají do štědrého večera. Poslední den byl tím nejdelším. Jakoby večer snad ani nechtěl přijít !“

Tyto a další řádky jeho vzpomínek, myslím dostatečně potvrzují jeho citlivou povahu. Od svých dětských let rád kreslil a maloval. Mládí, na které tak rád a často vzpomínal, pro Hermanna Blumricha skončilo roku 1916 . To byla 1. světová válka a těžké dny nastaly nejen frontovým vojákům, ale i v zázemí, daleko od front a zákopů. Blumrich také musel narukovat, právě roku 1916 . To byl již studentem libereckého učitelského ústavu. Nepřipravoval se jen na učitelské povolání, ale studoval i na pražské umělecké akademii a trávil prázdniny na známé malířské škole akademického malíře Franze Gruße v Graslitzenu.

V průběhu 1. světové války musel na frontu do italských Dolomit. Zde byl raněn. Vzpomíná, že s několika dalšími spolubojovníky založili loutkové divadlo. Skromné výdělky z představení byly věnovány raněným, kteří lazaretními vlaky odjížděli do vlasti. Po válce úspěšně složil učitelské zkoušky a nastoupil na své první učitelské místo v dnešním Jäklově údolí u Frýdlantu. V té době se hodně věnoval práci s mládeží. Podle dalších vzpomínek vrstevníků měl skautskou družinu a písničkou prý dokázal nadchnout nejen ostatní členy, ale i sám sebe. Kdo ho poznal, viděl v něm ideálního vychovatele.

Když jsem se zmínil o jeho činnosti vychovatelské, musím připomenout ještě jiné vzpomínky pamětníků. Ačkoliv to byl dobrý, dokonce velice dobrý pedagog, v tom se shodují i jeho veškerá hodnocení, sám Blumrich byl prý člověkem uzavřeným, málo sdílným.

Později se Blumrich začal intenzívně zajímat o literární činnost. Ze začátku psával básně a drobné články do Frýdlantských novin, například o kulturních událostech ve Frýdlantu . Později se jeho články stále častěji objevovaly v některých sudetoněmeckých odborných časopisech a novinách. Byl i členem mnohých spolků a sdružení. Například Německého spolku či Učitelského sdružení. Kolem roku 1937 pak vycházejí jeho první knižní práce.

Další „školní zastávkou“ Hermanna Blumricha byla měšťanská škola v Raspenavě. Působil zde však pouze jeden rok. Odtud odešel do Jindřichovic pod Smrkem. Ty byly v té době velkou a významnou vesnicí, někdy se jí napůl žertem říkávalo „Vídeň českého severu“. Blumrich učil na škole německé. Odtud se již natrvalo vrátil do Frýdlantu, kde jako odborný učitel působil až do roku 1939 .

Lze říci, že rokem 1939 končí šťastnější období života Hermanna Blumricha. V září 1939 začala 2. světová válka. Blumrich musel znovu do armády, německého Wermachtu, v hodnosti kapitána. Třikrát byl nasazen na východní frontě, ale poslední válečné měsíce prožil v Itálii. Zde také padl do amerického zajetí. Podařilo se mu ze zajateckého tábora uprchnout a přes Rakousko se dostal do Německa. Konec války byl pro Blumricha velice obtížný. Zlomený válkou, válečnými útrapami a v Německu nevítaný se těžce probíjel. Ulehčení života mu nyní přinášelo jeho malířské nadání. Maloval zejména pro německé sedláky náladové obrázky jejich statků, krajinky, a tak poměrně dobře přežíval. V květnu roku 1946 byla do Německa odsunuta i jeho rodina, manželka Emilie a čtyři děti. S nimi se Blumrich setkal v Bűrstadtu-Riedu, kde nalezl nový domov. Zde také brzy získal učitelské místo na střední odborné škole stavební a díky své odborné zdatnosti se stal váženým občanem v nové vlasti. Jistě zajímavou částí Blumrichova života byla jeho láska k cestám a za poznáním domoviny i jiných částí Evropy. Pro jeho knižní tvorbu se však staly důležité především jeho cesty po naší krásné vlasti. Patřil k milovníkům Jizerských hor. Později i se svou rodinou a často s kočárkem se Blumrichova rodina vydávala jen na krátké procházky po blízkém okolí Frýdlantu, ale i na celodenní výlety do Jizerských hor. A takto získané znalosti poté přerostly v jeho tvorbu novinovou, ale i samostatnou knižní, se kterou se budete během prázdnin setkávat na stránkách Deníku. Všem čtenářům, kteří si nové zpracování Blumrichových „Sta pověstí z Frýdlantska“ přečtou, přeji krásný, hodnotný čtenářský zážitek a doufám i nový pohled na místa, která dříve třeba bez zájmu přecházeli !