Čím je pro vás toto zahájení sezony charakteristické?

Je to hlavně nepřerušená tradice, která Severáček provází již po desetiletí. Například hlavní vedoucí tábora Ondřej Vitoušek je sám bývalý člen Severáčku, stejně jako jeho otec. Ale jsou zde dokonce i děvčata, která jsou již třetí generací odchovanou Severáčkem.

Není trochu nezvyklé, že začínáte sezonu prázdninami? Většinou v tomto období sezona končí.

U nás je to dáno tím, že na letním táboře se mění děti. Jedny odcházejí a nastupuje další ročník. To přináší soustředění veliké kouzlo i smutek zároveň.

Letos jste oslavila na táboře narozeniny, jaká byla oslava?

Oslavy narozenin se zde pojí s další tradicí – kdo má narozeniny, je vhozen do řeky Mohelky.

Ušetřily vás děti ledové řeky?

Doufala jsem, že se pro špatné počasí ledové koupeli vyhnu, ale raději jsem měla pod oblečením již od rána plavky. Nakonec se ukázalo, že volba oblečení byla správná. Mohu potvrdit, že je Mohelka skutečně ještě ledová.

Jaký je program dětí ze Severáčku? Je to spíš letní tábor nebo soustředění?

Hodně se zde věnujeme přípravám, děti se učí nový repertoár a čtyři hodiny denně se zkouší. Takže je to spíš soustředění než dětský tábor.

Jaké máte v plánu nejbližší vystoupení?

Letos jsme museli zkrátit soustředění na pouhých čtrnáct dnů, protože hned odjíždíme do Španělska na mezinárodní soutěž pěveckých sborů. Na této soutěži jsme byli už třikrát a pokaždé jsme zvítězili. Kromě toho, že jedeme soutěžit, také máme tu čest zpívat na zahajovacím koncertu.

Během soustředění máte také neoficiální koncerty, kde vás mohou lidé zastihnout?

Čtrnáctého června bude od patnácti hodin v kostelíčku v Letařovicích tradiční koncert, kde se vlastně představí nový repertoár. Tento koncert má svoji krásu. Sice to ještě není úplně secvičené, ale je to hezké tím, že je to první provedení. Když tento koncert skončí a je hezké počasí, tak se přesuneme ven pod lípy, kde se všichni, včetně rodičů, kteří jsou mnohdy také bývalí členové Severáčku, připojí a zpívají. To je prostě nádherný pocit. Sejde se zde vždy strašně moc lidí. Ti, co se nevejdou do kostela, stojí venku a poslouchají. Je to všechno strašně moc milé.

Sama pocházíte od Hradce Králové, nestýská se vám v hornatém Liberci?

Ne. Já se již považuji za Liberečanku. Liberec jsem si zamilovala a už nikdy z něj neodejdu.