Nedá mi to, abych se nezeptal. Nejen mne asi překvapilo, když jste na pódium vystoupil s berlemi a celé vystoupení odehrál v sedě. Co se vlastně stalo?

Bohužel se mi v jedné noze udělal nepříjemný zánět a podle doktorů se na ni zhruba rok a půl nepostavím. Teoreticky bych neměl vůbec chodit, proto hraji v sedě.

Turné i přesto míří zdárně ku svému konci. Jaké bude jeho vyvrcholení?

Všechno směřuje k 6. červnu, kdy se uskuteční koncert v pražském divadle Archa, který bychom ve spolupráci s Českou televizí měli natáčet. Výsledek našeho snažení by pak měl spatřit světlo světa v podobě CD a DVD.

Koncertů se účastní v hojném počtu hosté, kteří jsou sami poměrně dost vytížení. Jak se vám povedlo skloubit všechny termíny?

Nebylo to moc složité. Jde přeci jen o určitý okruh mých přátel. Vlastu Třešňáka obdivuji již od doby, co jsem začal pohlížet na folk z jiného pohledu, než jako zarytý bigbíťák. Občas s námi jezdí taky Vladimír Merta a účast Olina Nejezchleby a Blue Effectu, s kterými jsem stravil podstatnou část své kariéry, je jasná.

Oslava šedesátých narozenin je významné životní jubileum. Díváte se stále dopředu, nebo se již nostalgicky ohlížíte za tím co jste prožil?

Já už se dopředu moc nedívám protože toho tam moc není. Člověk neví, co ho tam čeká a některé příhody bych raději vynechal. Na druhou stranu s tím ale počítám a jsem rád, že žiju, hraju a zpívám.

Jak to tedy vypadá s další deskou od Vladimíra Mišíka a Etc?

Plánujeme ji. Dnes nás ale vše napadá přeci jen trochu pomaleji. Takže čekáme, kdy se objeví nějaká můza, co nás všechny kolektivně políbí.