Od začátku vaší hudební dráhy se toho změnilo v Krucipüsku opravdu dost. Vaší cestu ovlivňovaly především časté změny sestavy. Proč k nim docházelo?
Sestava se měnila většinou v důsledku toho, že já, jakožto frontman, jsem nebyl schopen zajistit lidem, které jsem kolem sebe měl, dostatečné platební podmínky. Když se pak časem vypracovali a začal být o ně zájem, tak šli dál, aby se uživili.
Další velká změna souvisí s tím, že jste se jako Krucipüsk zcela osamostatnili. Co vás k tomu vedlo?
Pro každého promotéra byl Krucipüsk vždy až tím druhým v řadě. To co děláme, jsme chtěli konečně začít dělat pořádně, a protože už nejsme nejmladší, tak jsme si to postavili po svém. Desku jsme si udělali tak, jak jsme chtěli a nemuseli se podřizovat žádným módním ani firemním tahům.
Je tedy nová deska Ahoj zcela odlišná od vaší předcházející, nebo z ní přece jen nějakým způsobem vychází?
Album Ahoj je úplně jiné, i když navazuje na myšlenky, které jsou obsaženy v Druidovy. Ta největší změna je především v tom, že album Ahoj je nahráno hodně syrově. Nic nebylo dokrášleno. Nahráli jsme jej prostě po staru do pásu tak, jak to z nás lezlo.
K nové desce jedete velké turné. Co od něj můžou vaši fanoušci očekávat?
Celé turné je hodně speciální. Máme k dispozici vlastní aparát a světla. Navíc hrajeme dlouho. Zhruba hodinu a třičtvrtě i s přídavky, což je na hardcore až až. Každý večer hrajeme všech deset pecek z nové desky, aby k nim fanoušci našli cestu. Pokud jí tedy budou hledat. Zbytek tvoří skladby z Druida, ze Čtyřky a z desky Cirkus dneska nebude.
Poslední otázka bude jednoduchá. Na co se mohou vaši příznivci těšit do budoucna?
Na podzim nové album doplní DVD, které jsme točili v pražském Roxy. Až vyjde, pojedem k němu další turné, které obsáhne vlastně uplně ta stejná místa jako to aktuální, plus ještě nějaká další.