Velká cyklistická revoluce: roste počet cyklostezek i zájem o kola

Všechno špatné je k něčemu dobré – to platí i pro současnou dobu plnou různých omezení. Co nezmohla dlouhodobá snaha urbanistů a ekologů za poslední desetiletí, stalo se během roku skutečností.

Nebývalé množství lidí si uvědomilo, že než se mačkat v autobusech, vlacích a tramvajích nebo čekat nekonečné hodiny v zácpách na silnicích, je lepší – zdravější jak pro naše tělo i mysl, tak kvůli zhoršujícímu se životnímu prostředí – zakoupit kolo a dopravovat se silou vlastních svalů. Anebo si rovnou pořídit stále populárnější kolo elektrické.

Království za kolo

Prodejci jízdních kol i elektrokol zažívají výjimečné časy. Jízda na bicyklu se stala kromě turistiky jednou z mála možností, jak si zasportovat na čerstvém vzduchu, aniž by při tom lidé porušovali vládní nařízení nebo se vystavovali riziku nákazy od sportujících kamarádů a přátel. A – řečeno ironicky s klasikem – výsledek se brzy dostavil: většina obchodů a skladů s jízdními koly všeho druhu buď zeje prázdnotou, nebo se rychle vyprazdňuje.

Koupit si vysněný bicykl bude v příštích několika měsících mnohem obtížnější, a zřejmě i výrazně dražší, než jsme byli zvyklí. Celosvětový boom zájmu o cyklistiku a nedostatek zboží v důsledku vede výrobce i prodejce ke zvyšování cen v duchu nepsaného hesla „kdo chce šlapati, ať si připlatí“.

Jak na nákup jízdního kola: silniční rozcestníky

„V Evropě i ve Spojených státech se v loňském roce neuvěřitelným způsobem zvýšil zájem o zdravé a svobodné cestování s nulovými emisemi. Spousta lidí, kteří si předtím z ekologů dělali legraci a jezdili všude autem, změnila názor,“ řekl britskému listu The Guardian člen vedení Evropské cyklistické federace (ECF) Aleksander Buczyński.

V Evropě podle něj o 20 procent stoupl počet lidí pravidelně vyjíždějících na kole, zároveň se mezi novými adepty cyklistiky výrazně zvýšil počet žen. Ve Spojených státech, kde byla dosud mezi širokou veřejností jízdní kola oproti Evropě i Asii méně populární, vzrostly cyklistickým prodejcům zisky o čtvrtinu.

„Není to tak, že by současný boom zájmu o cyklistiku způsobila výhradně pandemie. Evropská snaha nahradit v co největší možné míře automobily koly je dost úspěšná už asi 15 let. Lze ale říct, že zkušenost, kterou přinesl covid-19, i uvědomění si, že se podobná situace může kdykoli opakovat, zásadním způsobem akcelerovaly rozvoj cyklistické infrastruktury jako součásti moderní proměny měst,“ dodal Aleksander Buczyński.

Nejistá sezona

Celosvětová exploze zájmu o cyklistiku výrobce a prodejce jízdních kol zaskočila. Nikdo z nich nemohl tušit, jaké nákupní šílenství v jejich segmentu trhu nastane, a tudíž se ani přizpůsobit, případně předzásobit. V asijských zemích, kde se dnes vyrábí většina jízdních kol zavedených i nových značek, se navíc kvůli pandemii na dlouhé měsíce musely zavřít továrny, takže výrobci zdaleka nestíhají uspokojovat rostoucí poptávku.

Devět důvodů, proč nemůžete nemít kolo

Další brzdou je nedostatek duralu a oceli, z nichž se vyrábí většina komponentů. Těch je málo, a tak přirozeně zdražují, shodují se evropští výrobci kol, oslovení britskou rozhlasovou stanicí BBC. Zároveň upozorňují na výrazný nárůst nákladů na námořní dopravu zboží z Asie do Evropy. Kontejnerová doprava je neúnosně přetížená, a tak zatímco loni na jaře činila přepravní cena jednoho kontejneru dva, maximálně tři tisíce dolarů, letos na počátku jara dosáhla už 12 tisíc.

Všechny tyto faktory způsobují zdražování jízdních kol i elektrokol, což může způsobit, že se stanou pro nemálo zájemců finančně nedostupnými.

Na slevy zapomeňte

„Obecně se dá říct, že zvýšený zájem o kola, jehož stále větší část připadá na elektrokola, začal loni na jaře, a v létě se na čas skoro zdvojnásobil,“ říká Martin Skalák z plzeňského obchodu CYKLO Bartoníček, založeného proslulým českým cyklistickým závodníkem Antonínem Bartoníčkem, jenž v 70. letech mj. vyhrál šest etap Závodu míru.

„Dříve bývalo zvykem, že jsme měli během roku docela hodně akcí výprodeje za zvýhodněné ceny, to ovšem definitivně skončilo,“ pokračuje Martin Skalák.

Legendy Závodu míru! Vy patříte na Tour de France

„Skluzy s dodávkami začaly už loni a letos se situace ještě zdramatizovala. Kola, která měla podle našich objednávek přijít v lednu, jsme dostali nejdříve v květnu nebo červnu, přičemž očekáváme, že nyní bude situace ještě mnohem horší.“

Přeplněné cyklostezky

Ještě předloni se celková délka cyklistických tras v České republice rozrostla na přibližně 40 tisíc kilometrů a budují se další. Některé bohužel stále vedou po silnicích, určených pro automobilový provoz.

Pravidelným projížďkám na kole se u nás podle studie Centra dopravního výzkumu z roku 2019 věnovala téměř čtvrtina obyvatel, loni už to byla bezmála třetina. Pro cesty do práce používá nyní jízdní kolo skoro každý desátý Čech.

„Cyklostezky rostou poměrně rychle. Tomu prudkému nárůstu lidí, kteří se po nich pohybují, ovšem zdaleka nestačí. Hlavně kolem velkých měst je na páteřních trasách pěkná tlačenice, což jen umocňují lidé na elektrických kolech, koloběžkách a kolečkových bruslích,“ krčí rameny pětačtyřicetiletý Roman Horák z Prahy, který pravidelně už 15 let každý den dojíždí na kole do práce a zpátky skoro 50 kilometrů a o víkendu ušlape další zhruba dvě stovky.

Cyklista bez přilby hazarduje se životem, helmy dělají v různých barvách

Situaci podle něj komplikuje hlavně fakt, že cyklostezky jsou plné nezkušených jezdců, kteří by ještě před rokem na podobný druh dopravy ani nepomysleli, čemuž často odpovídá nedostatek cyklistických návyků a neznalost nepsaných pravidel.

„Občas je to k vzteku – na cyklostezkách se tvoří zácpy, jindy se zase ze zatáčky vyřítí na elektrokole někdo, kdo ho pořádně neovládá a nebere ohled na druhé,“ dodává.

Evropou na dvou kolech

Loňská zkušenost, kdy na kolech vyrazil dvojnásobek lidí než kdykoli předtím, prudce akcelerovala již probíhající změny infrastruktury.

„Evropská města v reakci na novou situaci jen v minulém roce investovala další mimořádnou miliardu eur do výstavby nových cyklostezek a přeměny komunikací tak, aby se omezila automobilová doprava a upřednostnili cyklisté,“ popsal situaci Aleksander Buczyński z Evropské cyklistické federace.

Cyklorevoluce, která v Nizozemsku nebo v Dánsku trvala 50 let, se nyní šíří i do zemí, kde o to dřív veřejnost příliš nestála, jako jsou Španělsko, Portugalsko, Itálie, Francie nebo Velká Británie. V Barceloně během pandemie upadl zájem o cestování hromadnou dopravou o polovinu a 15 procent lidí dalo nově přednost kolům. Ve městě, kde v posledních letech vzniklo 250 kilometrů cyklostezek, jich plánují do tří let postavit dalších 500 kilometrů, což by mělo zvýšit podíl cyklistické dopravy na čtvrtinu.

Sen proměněný v realitu. Majitelka spinningového centra podniká s radostí

V Paříži loni vzrostl počet lidí, kteří využívají kolo na cesty do práce, o neuvěřitelných 70 procent, což zásadně změnilo podobu tamních bulvárů, a do dvou let by v metropoli nad Seinou mělo vzniknout dalších 400 kilometrů cyklostezek. Podobný trend je patrný v Londýně, Bruselu nebo v polském Krakově, kde úřady jen loni v létě značením a uzávěrou některých ulic délku cest pro cyklisty zdvojnásobily.

„Jedno je jisté: Evropa už nebude po pandemii stejná jako předtím a vskutku revolučně se promění. Většina lidí, kteří nad cyklisty ohrnovali nos, dnes přesedlala – nebo brzy přesedlá – na kolo také. V souvislosti s rostoucím znečištěním vzduchu a globálními změnami klimatu to přišlo takříkajíc za pět minut dvanáct,“ zdůraznil Aleksander Buczyński.