Ještě než se ukázal před školou, stáhl si kalhoty na půl žerdi. Spodní prádlo neměl samozřejmě vůbec žádné. „Když ho maminky upozornily, aby se oblékl, kalhoty si sice natáhl, ale tak, že mu stále bylo vidět přirození,“ popsala zoufalství dvaatřicetiletého exhibicionisty z Děčína jedna z místních žen. Policii, kterou na něj rodiče záhy zavolali, pak muž tvrdil: „Nemám peníze na pořádné oblečení.“ Strážníci ho proto odkázali na místní charitu.

Symbol penisu se ve starověku často objevoval na zdech domů
Přirození, kam se podíváš. Starověk nebyl prudérní, sex byl všude

Podobných příběhů, jako je tento z děčínské městské části Podmokly, najdeme v policejních svodkách desítky. Hlavní hrdinové si většinou vyslouží pokutu za výtržnictví či podmíněné tresty na pár měsíců. Části z nich soud přikáže také léčení. Odhalování intimních partií těla na veřejnosti totiž společnost obvykle považuje za nepřijatelné.

Každý druhý je voyér

Přitom, jak ukazují četné průzkumy odborníků, nějakou tu sexuální „libůstku“ má téměř každý druhý z nás.

Třeba zmíněný exhibicionismus. Podle kanadské studie zveřejněné před třemi lety v prestižním periodiku The Journal of Sex Research má exhibicionistické choutky dokonce třetina populace. Z osmi procent jde o ženy, zbylou část exhibicionistů tvoří muži.

Ilustrační foto
Češi v dnešní době? Mládež si rozumí spíše s mobilem, sex je pro starší

Opačnou zálibu, tedy tajné sledování jiných lidí při milování, má ještě větší procento lidí. Podle zmíněného průzkumu to je dokonce polovina veškeré populace.

„Ukazuje se, že některé sexuální deviace jsou mnohem častější, než si lidé myslí a to nejen jako fantazie, ale také jako touha a naplněné chování,“ napsal k tomu jeden z autorů studie, profesor Christian Joyal z University of Quebec. Pokud se tyto kratochvíle odehrávají se souhlasem partnera a za zdmi ložnice, ničemu to podle něj nevadí.

Infografika - Sexuální deviace v ČeskuZdroj: Deník

Devianti vs. agresoři

S tím ostatně souhlasí i Petr Weiss ze Sexuologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Většina sexuálních deviantů je svému okolí neškodná. Nikdy žádný sexuální delikt nespáchají. Většina své potřeby uspokojuje celoživotně na úrovni masturbačních fantazií,“ říká Weiss.

Nežádoucího chování, které poškodí někoho druhého, se podle něj častěji dopouštějí paradoxně lidé, u nichž následné vyšetření žádnou sexuální poruchu neodhalí. Jednají třeba pod vlivem alkoholu nebo drog. „Například jen asi jeden z deseti z těch, co zneužijí dítě, je skutečně pravý pedofil,“ uvádí profesor.

Současná léčba je navíc podle něj velmi účinná: „Zatímco bez léčby zopakuje svůj delikt do jednoho roku až 80 procent pachatelů, po léčbě je to i po 20 letech jen asi 17 procent pacientů,“ dodává Weiss.

Docentka Laura Janáčková:
Sexuální deviace - správně řečeno parafilie - se nedají vyléčit, ale dají se léčit. Jejich léčba převážně spočívá v tom, že naučíme člověka žít s jeho deviací tak, aby se nedostával do konfliktu se společensky hájenými zájmy. Někdy je to však možné jen za cenu dočasného farmakologického nebo trvalého chirurgického útlumu sexuality. Neúspěch léčby mnohých deviantů může být způsoben i malou motivací ke změně. Ve skutečnosti je velmi málo těch, kteří vyhledají pomoc. Tito lidé jsou si sice vědomi toho, že mají problém, ale pomoc vyhledají obvykle až pod nátlakem rodiny nebo na základě rozhodnutí soudu.

Ilustrační foto
Výzkum sexuálních preferencí v Česku: vede exhibicionismus