V podobném duchu mluvil také Otto Gudas. "Základní část neproběhla úplně nejhůř. Prokázali jsme, že můžeme hrát s každým. Bohužel ale napříč sezonou přicházely části utkání, které jsme nezvládali spíše hlavou, a to nám vždy prohrálo zápas," mrzí zpětně trenéra Frýdlantu.

V play-off narazí Frýdlant na tým Lomnice, se kterým prohrál všechny čtyři vzájemné zápasy. "Lomnice má velice ustálený kádr, na kterém je vidět, že spolu hrají delší dobu. Umějí hrát celých šedesát minut, což my kolikrát nedokážeme. Je to o tom, jak nastavíme hlavy. Play-off je úplně o něčem jiném než základní část. V té se v podstatě hrálo o první dvě místa a přímý postup do semifinále. V play-off začne vše od nuly," neskládá zbraně strýc Radka Gudase.

Také k šéfovi lavičky Frýdlantu se dostala informace o sloučení Libereckého a Ústeckého kraje. "Už se o tom hovořilo dříve. Já si pamatuji, že za mého působení v této soutěži jsme spadali pod Ústecký kraj a jezdily se dlouhé vzdálenosti. Samozřejmě by to bylo okořenění pro hráče, protože by se dostali do kontaktu s dalšími mančafty. Jezdit ale vzdálenosti 130 nebo 150 km a strávit v autobuse tři hodiny, kdy spousta hráčů má rodiny a hrají hokej po pracovní době, se nikomu chtít nebude. A ani kluby by nebyly schopné toto financovat," je pesimistický k této variantě.

Celková situace ohledně financí jej trápí. "Podle mého sponzorů není příliš mnoho. Ani situace ve firmách není bůhví jaká. Sám jsem vlastníkem firmy, takže vím, o čem mluvím. Uvolnit v současné době jakékoliv peníze je velký problém. Obrovský pomocník je město Frýdlant, které to zatím všechno zvládá a zaslouží si velké díky. Využívány jsou samozřejmě různé dotační programy, např. z Národní sportovní agentury a jiných. Ve vedení města jsou lidé, kteří s touto problematikou umí pracovat a dokážou sehnat peníze," cení si práce lidí kolem frýdlantského hokeje.

Naopak s budoucností zimního sportu ve městě to vidí optimističtěji. "Pracuje se tu výborně s mládeží. Jedná se o úžasnou partu lidí, ať už vedení či trenérů. Na rodičích vidím, že je sport baví a stejně tak jejich děti. Zažil jsem mnoho situací ve větších klubech, kde se jedná o mašinérie na hráče. Všichni je tlačí do produkování nejlepších hráčů. Měl by to být samozřejmě cíl, ale v první řadě bychom měli vychovávat děti a jejich lásku ke sportu. Ne ze všech budou Jágrové. Když se v nich ale vybuduje vztah k jakémukoliv sportu, můžou z nich být například maséři, trenéři či vedoucí mužstev. Ve sportu je mnoho pozic, kde chybí lidé, kteří by to dělali s láskou," dodal závěrem Gudas.