„Když už se dostanete do finále, tak chcete zažít tu emoci. Neřešíte zranění a nic okolo. Myslím si, že nebudou hladovější, absolutně ne. Budeme minimálně tak hladoví jako jsou oni, ne-li víc," říká jasně.

Jak to vypadá s vaším zdravotním stavem?
Po nemoci, kterou jsem dostal trochu chyběla energie. Dostal jsem nějakou virózu, už jsem ale zase zpět a cítím se dobře.

Ono finále je asi samo o sobě trochu lék, že?
Samozřejmě. Je to velké nakopnutí a je velmi příjemné, že se to podařilo a ještě že to máme v Liberci druhý rok po sobě.

Byla cesta do finále těžší než vloni?
Vloni jsme tak úplně před sezónou nevěděli, do čeho jdeme. Měli jsme poskládaný nový tým a byla to krásná jízda. Když jsme se tentokrát s kluky bavili, tak jsme říkali, že by bylo super se dostat do nejlepší šestky. Základní část jsme završili prvním místem a jsme ve finále. Jestli to vloni byla krásná jízda, tak letos je ještě krásnější a hlavně víc emotivnější.

Je na vás ve finále menší tlak než třeba v semifinále?
Těžko říct, protože když si to tak člověk vezme, někdy je lepší být třetí než druhý. Chceme to vyhrát, toužíme po tom. Sníme, toužíme, věříme, nebudeme se bavit o tom, jaké budou emoce, když budeme druzí. Jako správný sportovec řeknu, že taková emoce mě nezajímá.

Po loňském finále jste říkal, že jste chtěl skočit. Letošní finále taktéž asi bude důvodem ke zvážení, že?
Byl jsem vyčerpaný a nešlo mi to. Jsem velmi rád, že jsem kariéru restartoval a můžu být součástí takového týmu a kolektivu. Tato organizace je špičková a vše tu funguje. Je to i pro mě vysoká škola hokeje. Na jedné straně jsem rád, že mohu zažít emoce a na druhé, že se zadarmo vzdělávat.

Ve všech prognózách figuruje bod hladovost po titulu, kde veřejnost upřednostňuje Kometu. Jak situaci vnímáte?
Upřímně československá nátura je trochu taková, že když se vám něco podaří, už nejste až tak hladoví. Zámořské týmy, zažil jsem to na vlastní kůži, jsou hladové non-stop. Nikdy nepřijde to uspokojení. Je to trochu nátura našich krajin, ale myslím si, že k nám to nepatří. Když už se dostanete do finále, tak chcete zažít tu emoci. Neřešíte zranění a nic okolo. Myslím si, že nebudou hladovější, absolutně ne. Budeme minimálně tak hladoví jako jsou oni, ne-li víc.

KRYŠTOF ROSSMANN