V patnácti sbíráte starty za kategorii do dvaceti let. Je to velká škola?
Ano, určitě. Je to pro mě neuvěřitelná zkušenost a myslím, že mě posouvá v hokeji dál.

Myslím, že skoro určitě. Koneckonců musíte proti o dost starším a fyzicky vyspělejším spoluhráčům využívat šikovnost a hokejové myšlení, ne?
Přesně tak, musím. Jak šikovnost, tak hlavně i hokejovou chytrost. Musím při zápase víc přemýšlet o tom, kam mám jet a jak mám danou situaci vyřešit.

Kromě juniorky sbíráte starty i za liberecký dorost a reprezentaci. Zvládáte zápasové vytížení a co je pro vás víc: gól, nebo nahrávka?
Myslím, že zatím zápasové vytížení docela zvládám. Je tedy pravda, že jsem někdy unavený, ale stačí se mi dobře vyspat, najíst a pak už je vše zase v pohodě. Asi pro každého je každopádně víc gól. Nicméně někdy mě těší, když dám nahrávku a je z ní povedená akce, která skončí gólem.

Myslíte, že mezi hráči něčím vynikáte? Jinak zahnutou hokejkou, vázáním tkaniček, rituály…
Ne, nemyslím, že bych v něčem úplně mezi spoluhráči vynikal… Možná maximálně obalením hokejky. Na čepeli mám totiž omotanou skoro jenom špičku. Rituály mám, asi jako každý sportovec, ale jinak nevynikám.

Jsou momenty, kdy i během zápasu cítíte nervozitu, nebo jste spíš typ, co vůbec neřeší.
Neřekl bych, že jsem typ, co zápas vůbec neřeší, ale během utkání upřímně nejsem nervózní nikdy. Snažím se pořád o svoji hru, která mi vyhovuje.

Co váš vzor? Máte nějaký?
Poslední dobou jsem si dost oblíbil Gabriela Landeskoga z Colorada Avalanche. Ale jinak se snažím brát od každého hráče něco.

Člověk by řekl, že z Colorada byste si vybral spíš Mikka Rantanena.
No, líbí se mi Landeskogova hra na kotouči, pohyb a hlavně myšlenka. Kam nahrát, kdy přihrát a naopak kdy jít sám na bránu. Proto ho mám rád.

Snažíte se učit i od hráčů libereckého A-týmu?
Samozřejmě, že áčko je obrovskou inspirací. Ještě když hraje takhle úžasně. Jelikož bydlím v Liberci na intru, chodím se na extraligové zápasy Bílých Tygrů koukat často. Snažím se pozorovat jednotlivé hráče a snažím se od nich něco vytáhnout. Učit se i při sledování.

Co přesně vidíte? Hádám, že řešení situací jeden na jednoho, souboje…
Hru s kotoučem, situace jeden na jednoho určitě taky, ale hlavně jejich způsob přemýšlení o nahrávkách… Je zároveň neuvěřitelné, co extraligoví hráči s jejich dovednostmi někdy udělají.

A dá se něco přenést do tréninku?
Určitě, někdy se o to pokouším, ale není to tak jednoduché, jak se zdá (směje se).

Jak jste se vůbec dostal do Liberce? V žákovských kategoriích jste hrál za Letňany.
Do Liberce jsem se dostal hlavně díky panu Jiřímu Bermannovi (manažer mládeže, pozn. red.). Hrál jsem v Letňanech s o rok staršímu kluky a měli jsme v lize právě Bílé Tygry, které právě on ještě tehdy trénoval a nabízel tátovi, jestli bych se nechtěl přesunout. Když jsem se o nabídce dozvěděl, byl jsem hrozně rád… Už jen kvůli podmínkám, které v klubu jsou.

Musel jste ze zázemí být trochu v šoku, ne?
Bylo to určitě jiné než v Letňanech. Byl jsem hrozně vyjukaný z toho, jak je areál v Liberci obrovský. První dny jsem se dokonce i na aréně ztrácel (směje se). Ale první pocity byly suprové. Všichni mi pomáhali se začlenit a byli na mě hodní, za což zpětně děkuji jak klukům, tak trenérům.

Minulou sezonu jste s dorostem Bílých Tygrů vyhráli titul, hráli jste i finále MČR krajů. Vzpomíná se hezky, že?
Titul s dorostem je asi můj největší úspěch kariéry. Vzpomínám na sezonu 2018/2019 jen v tom nejlepším, celou soutěž se vám nepovede vyhrát jen tak… Byl to úžasný rok. A na Mistrovství České republiky krajů jsme skončili druzí za Prahou. I když jsme před turnajem velkou šanci na placku neměli, byl z toho nakonec neskutečný turnaj a zážitek. Hráli jsme super hokej, díky čemuž jsme se dostali až do finále.

Váš hokejový cíl je NHL?
Přesně tak, asi jako každý mladý hokejista sním o tom si jednou slavnou NHL zahrát.

Kryštof Rossmann