Nakonec mu vyšší moc v rozjeté formě pokračovat nedovolila, soutěže se stoply kvůli šíření koronaviru. „Takový konec je divný. Ale jde o zdraví nás všech, musíme se s tím smířit,“ začal šikovný talent akademie Bílých Tygrů.

Asi mi dáte za pravdu, že uplynulá sezona má zvláštní chuť. Jak jste vnímal její konec bez play off?
Rozhodně dám, takový konec sezony je divný… Ale nic s tím neuděláme, jde hlavně o zdraví nás všech a musíme se s tím smířit. Celý rok hráči dřou kvůli play off a ono nakonec nic. Prostě se nemůžete poprat o to nejcennější. Bohužel už je vše minulost, začínám se soustředit zase na to, co bude. Na novou sezonu a nové výzvy.

Na druhou stranu pro vás možná i přes všechny události ročník zlomový, co říkáte? První duely kariéry za Benátky, spousta utkání za juniorku Bílých Tygrů a to v 16 letech.
Kdyby mi někdo před začátkem sezony řekl, jak bude vypadat její průběh, asi bych se mu smál. Stalo se hodně věcí, i když jsme končili předčasně. Před začátkem jsem si dal cíl, že chci být co nejčastěji v juniorce, abych hrál se staršími, silnějšími i lepšími hráči a abych se rozvíjel. Start ročníku byl celkem povedený, hrál jsem za juniory, dokonce jsem i bodoval a ne jen z leknutí. Na samotný závěr přišlo osm zápasů za Benátky a čtyři góly. Úžasné! I když nešlo o extraligu, kterou si už pár hráčů ročníku 2003 zahrálo, jde pořád o muže a prosadit se mezi nimi není sranda. Jde o jiný hokej. Sice nevím, jak to vypadá z pohledu odborníků, ale mně se dospělý hokej hraje mnohem lépe. Těch osm utkání se mi hrálo vážně skvěle.

Kromě čtyř gólů v Benátkách taky bod na zápas v dorostu. Cítíte, že se vám v něčem dařilo víc než předchozí roky?
Velkou zásluhu na mých výkonech má trenér Jakub Čutta ze Skatemillu. Patří mu dík, protože mi posunul bruslení na jinou úroveň. Na ledě díky němu mám teď víc času a větší rychlost. Jsem všude, jak bych měl být a na konci zápasu mi nedochází tolik sil jako dřív. Právě z toho plyne bod na zápas v dorostu, počet zápasů v Benátkách a juniorce… Ale celý ročník jsem úplně dobrý pocit neměl.

Proč?
Měl jsem v půlce sezony problém, a celkem velký, s hlavou. Neměl jsem vše úplně srovnané a chvílemi jsem přemýšlel i o tom, jestli má cenu pokračovat. Bylo to vážně hodně těžké, ale po pár konzultacích s dobrými lidmi jsem se zase dal dohromady. Vážně to bylo ale těžké… Zlomenina, nebo problém se svalem se dá zvládnout, jenže hlava je hlava. Když vás nepustí, tak neuděláte nic.

Určitě je náročné v 16 letech unést veškerý tlak, ale stejně… Co se stalo? Většinou se něco podobného přihodí třeba ve 20, když si člověk uvědomí, že hrát hokej dál bude obtížné, ale vás to zastihlo mnohem dřív. Proč ty pochyby?
Asi toho na mě bylo v té dané části sezony moc. Zažil jsem si docela nehezkou zkušenost, která pro mě byla dost nepříjemná a skrze ní jsem pak začal mít pochybnosti o sobě. Ale jak už jsem řekl, hodně mě podrželi rodiče a přítelkyně mi taky dost pomohla. Trenéři na mně před Vánoci poznali, že se mnou něco není OK, takže jsme si na to sedli a po dohodě jsem měl přes svátky delší pauzu od hokeje. Když jsem se vrátil, hrálo se mi už opravdu dobře, začal jsem si hru užívat. Hokej mě začal zase bavit.

Do budoucna může být navíc tahle zkušenost výhodou, ne? Ujasnil jste si, co chcete.
Určitě, je to pro mě něco navíc. Už ten pocit znám, hráči si tím prochází a zažijí je také. Určitě mám jasno, už přesně vím, co chci.

Jednu metu máte navíc za sebou. Stal jste se historicky nejmladším střelcem Chance ligy a prvním hráčem ročníku 2003, který kdy v soutěži skóroval. Jak to zní?
Určitě je něco krásného takové věci dosáhnout. Vážím si toho.

Možná to ani nejde vysnít, co? Kdy jste se o rekordu dozvěděl, co na něj říkala kabina a máte puky?
Asi nejde no. Dá se říct, že mi ta šance spadla přímo do klína. Moc děkuji trenérům za příležitost, kterou mi dali. Snažil jsem si to užít, agent mi pořád opakuje jednu věc, jež se týká gólů a všeobecně bodů. Ať nad nimi zkrátka tolik nepřemýšlím a když si budu plnit své malé úkoly na ledě, tak přijdou samy. Řídil jsem se jí a zadařilo se. Puk jsem si schoval, to se musí (úsměv). A kluci si ze mě srandu nedělali, spíš mi gratulovali nebo chválili.

Pokud se nepletu, byl to zrovna zápas, kdy se prosadil i Radek Duda. Tedy nejstarší hráč kádru a vy jako nejmladší. Jaké to bylo a jaké jste měl bezprostředně po gólu pocity?
Přesně tak, Radek se trefil taky. No hned v ten moment ani nevím, jestli jsem byl šťastný… Moc jsem to nechápal. Měl jsem na zápase se Sokolovem rodiče s přítelkyní, kteří si to určitě moc užili a po utkání byla super nálada. Hodili jsme řeč před autobusem a byli šťastní stejně jako já.

Bylo hrát se zkušenými borci jako je právě Duda, Daniel Špaček, Petr Kolman velkou školou?
Je určitě jiné hrát s takovými zkušenými hráči. Jsou tam pro nás mladé a když mi něco říkali, snažil jsem se je co nejvíc poslouchat a vnímat jejich rady. Používat je na ledě. Jsou to věci k nezaplacení, nikde jinde je nenaberete a nikdy jiný vám je neřekne. Bylo to super.

Už v 16 letech jste se dostal do Benátek, následuje tak logická otázka. Co další cíle?
Přál bych si hrát pravidelně za Benátky a když dá pánbůh, tak se i kouknout do A-týmu.

Možná velká škoda, že vás zabrzdí dlouhá pauza od hokeje, ne? Lepší by asi bylo zůstat ve varu, hrát play off a pak za chvíli začít letní přípravu.
Samozřejmě, je to jiná situace, ale pro každého stejná. Bylo by lepší pořád hrát a být ve varu play off, jak říkáte, ale pro mě platí: ‚Co se má stát, stane se a co ne, tak se nestane. Ten nahoře to tak chce a prostě to tak bude.' Myslím, že letní příprava bude kvůli pauze ještě náročnější než v minulých letech a není to věc, kterou bych měl nějak rád, ale musí se udělat. Čím víc ji odmakám, tím potom budu víc odměněn svou kondicí. A rozhodně budu opět docházet na Skatemill s panem Čuttou jako vloni.

Snažíte se na sobě nějak pracovat i doma? Jak?
Musím se nějak udržovat, abych úplně neochabl. Mám sestru volejbalistku, která hraje za reprezentaci, takže má také pauzu a doma trénujeme spolu věci, které oba známe. Otec nám našel na internetu pár věcí, něco jsme si přidali a věnujeme se tréninku každý den.

Kryštof Rossmann