V bystřanské Obřadní síni bylo narváno. Už půl hodiny před smutečním ceremoniálem, který byl vypukl v pravé poledne, se směrem ke krematoriu v ponuré náladě ubíraly desítky Ondřejových nejbližších, kamarádů, spoluhráčů ale i ostatních známých, kteří mu svou účastí chtěli vzdát hold.

Na parkovišti zaparkovaly autobusy s hokejisty Liberce a Benátek nad Jizerou, za které v minulé sezoně Buchtela hrál, nechyběli ani jeho dřívější spoluhráči a kamarádi z Chomutova, Kadaně, Litoměřic a Ústí nad Labem. V kabině si určitě všichni slibovali, že se sejdou v nejvyšší soutěži. Talentovaný obránce Buchtela nastřádal 27 startů mezi elitou v dresu Chomutova, další už nepřidá, se svými kamarádi si nezahraje.

„Pro český hokej je to velká ztráta, ale pro všechny ostatní a jeho blízké ještě větší. Ondra byl skvělý člověk!“ říkal tichým hlasem Jakub Lauko, nejlepší Buchtelův kamarád a spoluhráč z Chomutova. „Hráli jsme spolu v jedné lajně,“ vzpomínal útočník, který byl draftovaný celkem NHL Boston Bruins.

Když se během pohřbu díval směrem na katafalk, připadal si jako v tom nejhorším možném snu. Pod hnědou rakví byly květiny se vzkazy klubů, za které jeho kamarád hrál, na boku pak fotografie kamaráda, s nímž toho tolik prožil. Podobné pocity měli i ostatní smutečního hosté. Hlavně pro rodinu bylo pětadvacet minut na dřevěných lavicích nejhoršími chvílemi v jejich životě.

Zdroj: Deník/František Bílek

Přesto „poslední sbohem“ dali svému milovanému to nejsladší, jaké jen mohli. „Když jsi se poprvé nadechl, udělal jsi mě šťastnou. Netušila jsem, že tě budu dnes i vyprovázet. Měl jsi sen hrát velký hokej, ve čtrnácti jsi tu cestu nastoupil. Lidé kolem tebe nezapomenou, jak se vedle tebe cítili. Šťastní! Spojil jsi nás svým srdcem. Nikdy nezapomeneme na Tvůj smích, na Tvoje objetí a na Tvoje oči,“ měla statečná maminka Eva u řečnického pultu v očích slzy. A nejen ona.

Když pak na poslední cestu hrála Buchtelovi píseň Dokud nás smrt nerozdělí, byl slyšet pláč a vzlykání smutečních hostů až na chodbu bystřanské Obřadní síně, na které stáli ti, kteří už neměli šanci dostat se dovnitř.

„Věděl jsem, že Ondra nemá moc šancí na přežití. Bylo to hrozné. Byli jsme v kontaktu přes sociální sítě, i s jeho přítelkyní Aničkou. Pak jsme se jednou viděli. Chtěl jsem s ním být v kontaktu víc, ale bohužel to moc nešlo,“ klopil oči Lauko.

Anička, která si stejně jako Lauko nechala na tělo vytetovat vzpomínky na Ondřeje, opouštěla bystřanské krematorium jako poslední. Ruku v ruce se svým malým synkem, kterého vzal Buchtela za svého. Po jeho boku dělal sedmiletý klučina své první hokejové krůčky. O svůj vzor nečekaně přišel, v srdci ale výjimečného kamaráda bude mít i on nadosmrti.