Pamatujete si na své začátky v Liberci?
Pamatuju, přicházel jsem v osmé třídě. Už předtím jsem nastupoval za Tygry na různých turnajích, ale přestoupil jsem z Vrchlabí až ve čtrnácti letech. Těšil jsem se na kvalitnější tréninky a zázemí, první sezona byla ale těžká, protože mě pan Milan Plodek s panem Jiřím Bermannem přesunuli o kategorii výš do mladšího dorostu. Byla to pro mě velká škola a jsem za ni rád.

Už podruhé jste v sezoně dostal cenu Pracanta měsíce, která se v klubu dává hráčům akademie za přístup na ledě i mimo něj. Co na to říkáte?
Jsem za ocenění rád, snažím se před novou sezonou makat naplno. Hokej mám rád a chci do něj dávat všechno. Když už jsem se dostal tak daleko, nejde to ani jinak.

Jde se pracovitosti vůbec nějak naučit, nebo ji člověk musí mít od narození? Jak jste to měl vy?
Asi nějak získat nejde. Člověk ji musí mít. Určitě existují hráči, kteří se na nejvyšší úroveň dostali bez toho, aniž by trénovali navíc, ale těch je minimum. Naprostá většina musí jet naplno a dělat vše proto, aby se na nejvyšší úrovni udržela.

Co je pro vás největší motivací?
Koukat se na zápasy extraligy, NHL i národního týmu a vidět, jak si hráči úžívají svou hru a baví jí fanoušky. Všichni se baví tím, co hráči předvádějí. To je obrovská motivace.

Za poslední rok jste udělal velký pokrok, hlavně jste odehrál dohromady v reprezentaci U18, Benátkách a juniorce 73 zápasů. Nebylo jich až moc?
Ne, to určitě ne. Mám rád, když jsem v tempu a pořád hraju, naopak mi úplně nevyhovuje stát. Fyzicky jsem na tom byl po celou sezonu dobře.

Není těžké se přeorientovat z reprezentace na klub několikrát v sezoně?
Vždycky, když se blíží reprezentační akce, se už těším na ni a pokaždé, když turnaj s národním týmem končí, myslím na klub. Tak to mám, ale nijak složité to pro mě není. Spíš se těším.

Většinu sezony jste působil v prvoligových Benátkách. Jak jste si užil zkušenosti s dospělým hokejem?
Užil a moc. Jsem za ně vděčný, protože mě hodně posunuly. Dospělý hokej je jiný než juniorský, takže začátky nebyly úplně nejlehčí, ale zkušenosti jsou to skvělé.

Také jste v přípravě poprvé nastoupil za extraligový A-tým.
Zápasy jsem si užíval, byla to obrovská zkušenost a jeden ze splněných snů. Snil jsem o tom, že si jednou zahraju za tygří áčko, i když to byla "jen" příprava.

Co cítíte, že ještě potřebujete zlepšit? Na čem budete přes sezonu pracovat?
Asi na všem, je to potřeba. Člověk nikdy není dokonalý, musí se neustále kompletně posouvat dál a dál. Mám velkou výhodu, že jsem v Benátkách s Adamem Najmanem, se kterým si rozumíme. Je skvělý hráč a sedíme si spolu. Každopádně chci se poučit i z minulé sezony, během níž jsme skončili s národním týmem do osmnácti let na mistrovství světa i s juniorkou už ve čtvrtfinále.

Je výhoda, když si hráči, kteří spolu hrají v lajně, sednou i mimo led?
Určitě to výhoda je, protože rozebírají svoji hru častěji a neustále se o ni baví. Na druhou stranu nejde o nutnost, výkony se podle toho neodvíjejí.