Rychlovský o MS U20: Kanadu jsme potrápili

Jak jste si mistrovství světa vůbec užil? Asi hodně specifická zkušenost, že?
Celé mistrovství bylo neskutečným zážitkem a určitě i skvělou zkušeností do další kariéry. Z mého pohledu už tomu chyběli jen diváci a medaile.

Bílí Tygři urvali v Plzni dva body, rozhodl střelec Jaroslav Vlach

Co život v bublině? Dal se zvládnout?
Myslím, že to vzhledem k celkové situaci ve světě všichni brali tak, jak to bylo. Letěli jsme do Kanady s tím, že chceme předvádět co nejlepší výkony na ledě a udělat maximum pro úspěch.

Šampionát výsledkově ale úplně nejlépe nedopadl. Bylo čtvrtfinále výkonnostním stropem?
O úspěchu a neúspěchu rozhoduje právě čtvrtfinále, které jsme nezvládli. Celkově jsme měli výsledky nahoru-dolu.

Mezi ty rozhodně patří nečekaná výhra nad Ruskem (2:0) ve skupině. Byla po utkání velká euforie? Pro vás možná šlo o jedno z největších vítězství kariéry, ne?
Euforie byla veliká, ale věděli jsme, že jde jen o jednu výhru a čekají nás další těžké zápasy. Pro mě osobně šlo určitě o jeden z nejtěžších zápasů, ale na druhou stranu také jeden z těch nejlépe takticky a týmově zvládnutých…

Hoftych o slovní přestřelce s Klusáčkem: Nebylo to nic proti ničemu

Nehledě na to, že jste k výhře přispěl krásnou individuální akcí, která vyústila v asistenci. Jak vypadala z ledu?
Pamatuji si to přesně, byli jsme asi dvě minuty zavření v pásmu a ke mně se pak odrazil puk. Měl jsem první myšlenku – vyvézt kotouč z pásma, abych mohl střídat – jenže Rusové si neprostřídali a jeden z obránců už také neměl moc sil. Kopnul jsem do toho a u modré čáry už jsem byl za ním. Chtěl jsem střílet, v tom si skvěle zakřičel Filip Koffer, tak jsem se rychle podíval a přihrál.

Vydýchával jste po tom sprintu na střídačce dlouho?
Byly asi tři minuty do konce třetiny a trenér nás na led už radši nedal.(směje se).

A pak už přišlo osudné čtvrtfinále. Domácí Kanadu jste potrápili, hráli jste hodně aktivně…
Hodně jsme je potrápili, ale na tým, jako je Kanada, je to prostě málo. Mají neskutečné dovednosti v rychlosti a jsou sebevědomí… Ale minimálně druhou půlku zápasu jsme jim byli vyrovnaným soupeřem.

Volejbalisté Liberce přemohli na domácí palubovce pražské Lvy

A co země obecně? Celkem pravidelně už několik let objíždíte mládežnické reprezentační akce, ale asi pokaždé je hezké hrát v Kanadě – a obzvlášť pak Edmontonu, co?
V Kanadě je hokej náboženství, je z lidí cítit, že všichni hokejem žijí… Dám příklad: když jsme přijížděli autobusem k hale, tak Kanaďani stáli na chodnících s vlajkami, dresy a fandili. Celé mistrovství i přes všechna těžká opatření měli zařízené do posledního detailu. Oni nedají například jednoho člověka na praní prádla pro všechny týmy, ale radši deset lidí, aby bylo všechno do detailu skvělé.

Tohle řešení věcí do nejmenších detailů naopak my nemáme úplně v povaze, že?
Přesně tak.

V sezoně nastupujete pravidelně za A-tým libereckých Bílých Tygrů. Jak si užíváte extraligové zkušenosti a co třeba porovnání hokeje na domácí scéně s dvacítkami?
Za Liberec si vážím každého střídání a minuty na ledě. Extraliga je víc silová a taktická, na mistrovství se hraje hokej nahoru-dolu s hodně bruslením. Domácí soutěž je pro mě v některých aspektech včetně taktických mnohem těžší než MS.

A co cíle do zbytku sezony?
Asi ani žádné nemám, hlavní cíl bylo totiž mistrovství.

Kryštof Rossmann